Tak tedy víkend. Byl ve znamení užívání si léta a užívání si všeobecně. Z práce jsem vypadl dle plánu brzo a mohli jsme vyjet směr Trutnov. Podotýkám, že jsem řídil já. Cesta byla v pohodě, ubytování v ceně 250 Kč za osobu v areálu solné jeskyně taktéž a večeře v místní hospodě Vidlička byla velmi chutná. Poté jsme pěšky vyrazili na festival a po bezproblémovém příchodu uviděli na hlavní stagi skupinu DG307. Překvapilo mě, že na pódiu s nimi stojí i Tomáš Vtípil, se kterým se znám zhruba 14 let, ale můj šálek kávy to rozhodně nebyl. Zkusili jsme druhou stage, kde hrály 2 Wings, projekt Dana Šustra z Tiché Dohody. Stihli jsme bohužel jednu jedinou písničku. Hudebně to bylo fajn, ale pokud má Dan zpívat i nadále anglicky, měl by tvrdě zapracovat na tom, aby jeho angličtina nezněla jako angličtina studenta, který se učí anglicky 3 měsíce. Já si zrovna nijak extrémně na výslovnost nepotrpím a dělám spoustu chyb, ale tohle bylo i na mně moc. Vrátili jsme se na hlavní stage, kde vystoupila kratičce Eva Pilarová. Věk sice maskuje dovedně, ale hlasově už je prostě za zenitem a protože to ví, tak je lehce nejistá. Přesto to ze všech dosud zmíněných interpretů zvládla nejlépe. Nemohu ale nezmínit diletanství produkce, která na maličkou plachtu promítala záznam z jejího loňského vystoupení. Nikdo z organizátorů zřejmě netuší, že video nemusí pouštět jen v nevycentrovaném okně s ikonkami a plochou vedle obrazu, ale jde i maximalizovat. Zvuk se podařilo pustit až v posledních sekundách "vzpomínky". No jo, Trutnov openair je underground se vším všudy. A undreground zřejmě znamená, že je nutné házet plná piva v kelímku do davu před pódiem. Během první hodiny a půl, jsem jich napočítal SEDM!

Během vystoupení skupiny Glitter band jsme se tudíž zasekli dál od pódia a mohli sledovat nejen skupinu, ale i létající piva. Mimochodem Glitter band byl zábavný. Poprvé jsem se skutečně bavil na Trutnově právě s tímto oldschoolovým rock’n’rollem se sedmdesátkovým feelingem. Staříkům to šlapalo a vypadalo to, že chemie mezi nimi a davem funguje. Když dohráli, zašli jsme se vyčůrat (děkuju Bohu, že se mi nechtělo jít na velkou, protože místní Toi Toi byly občas neskutečně zasrané. Doslova. Asi i to je underground. Stejně jako absence tekoucí vody. Za zmínku stojí fakt, že lineup asi skládal idiot. V hlavní časy hrály české kapely, které nikdo nezná a skutečné hvězdy dostaly čas po půlnoci. To byl případ Manic Street Preachers, na které zavelel Marosh jít do kotle. Šel jsem tam s obavami, ale nakonec jsem další letící piva nezaregistroval (cestou se zřejmě kelímky vyprázdnily) a hlava mi zůstala čistá. A jak zahráli Manici? Výborně! Marosh by se asi rozepsal víc, já povím jen to, že se mi to líbilo. Potom jsme vyrazili do penzionu. Do Trutnova mě na festival už asi nikdo nedostane, na to nebudu nikdy dost underground! Přesto se to dalo přežít a bylo to fajn (v sobotu jsme se ale už nevrátili).

A nakonec malý návod, jak si Trutnov užít naplno:
– vykalte se tak, že nemůžete ani stát
– dejte si ještě dva panáky
– jděte do kotle a padejte na lidi nebo do nich úmyslně narážejte!

V nedaleké benzínce jsme se ráno nasnídali a vyrazili do Pece pod Sněžkou. Ubytovali jsme se v penzionu a lanovkou jsme se nechali vyvézt až nahoru. Cesta zpět zahrnovala sestup ze Sněžky dolů přes Obří důl. Ceny nahoře byly vysokohorské (nepříliš hustá bramboračka za 46 Kč) a WC za 20 Kč kousek pod Sněžkou mě lehce šokovaly. Cestou dolů jsme se kochali opravdu nádhernou přírodou, udělal jsem i pár fotek a když jsem shlédl úlovek jedné houbařky, taky jsem chvíli pátral po houbách. Našel jsem jen jednoho praváka, ale zkusím ho usušit. Jinak jsme samozřejmě měli hlad jako vlk a cestou jsme narazili na hospůdku Enzian. Srdce mi zaplesalo, když jsem na dveřích zahlédl nálepku Mauerova průvodce a jen jsem se trochu bál o cenu podniku. Zbytečně. Ceny byly lepší než v Praze a poznámka vzadu na jídelním lístku o tom, že podle Mauera je restaurace nejlepší v kraji nebyla přehnaná. Ačkoliv jsem sám vybral jídlo nevýrazné – gratinované noky s dýňovým pyré, Maroshovo jídlo bylo fantazie – hovězí s křenem a dýňovým dipem, stejně jako následný dezert – tvarohové taštičky s povidlím. Ochutnal jsem ze všeho. Upozorňuji, že to bylo jen 5 kusů, ale ta chuť! S kávou, třema panáky a dvěmi 18ti stupňovými pivy jsme zaplatili 580 Kč, což v tomto případě považuji za levnou večeři, protože to jídlo, prostředí i obsluha za to stáli!