zabitý den, který kdyby nebyl, nic by se nestalo, protože se nic nestalo…

Nestalo se nic. NIC. NIC. NIC. Vzbudil jsem se, kouknul na film, dal si s Bennym pizzu u Kalvodů a odešel jsem do baru. Tam jsem si dal 2 Jacky a Matonku. Pak začala na Nově show s názvem „Pan Werich“ a já se rozhodl, že místo abych šel zvracet z vykradání toho umělce nováckými estrádními atrapami bavičů, půjdu raději domů. Já teda přesně tohle od estrády na Nově čekal, když jsem viděl upoutávky. Škoda, že nikdo nesledoval aktivitu v hrobě pana Wericha, ten musel ve svém hrobě jistě rotovat. (a to jsem neviděl víc než první dva výstupy v čele se Savkou – proč mu tu jizvu nezakryli make-upem ?) Doma jsem kolem desáté večer zjistil, že mam poslednich pár hltů matonky. Navíc se mi z ní už dělá blbě (psychicky). Tak jsem si skočil do nonstopu koupit Sprite. Ano, je tam cukr. Je tam ale i chuť…

Večer jsem teda aspoň přetáhnul fotky z foťáku, udělal galerii a nakonec jsem si u Xka zapálil cigaretu přímo v pokoji. To je věc, kterou nehodlám opakovat častěji. Vlastně jsem ji udělal podruhé v životě (poprvé to bylo v posteli s někým po sexu) a nějak z toho nemíním dělat zvyk. Jen jsem chtěl udělat něco, podle čeho bych si ten den mohl pamatovat. Smutné, že jen díky takové maličkosti…

Jo, taky jsem celou sobotu nedal třezalku. Ano, mohlo by to pár věcí z tohoto zápisu vysvětlovat…