páteční večírek pro neepileptiky, včerejší telefonáty, návštěva a zápas v kuchyni…

Byl to včera poměrně příjemný den. Dokázal jsem si jej totiž dokonale vyplnit. Dal jsem si pizzu na České, doma jsem připravil podklady pro finální sestřih druhého offline mixu a dal to celé renderovat. Pak jsem vyrazil na nákup tyčinek a jídla do Tesca. Za nákup jsem zaplatil 5 stravenek a 3 Kč (slušný odhad na to, že jsem si to v duchu nepočítal). Zpět jsem to vzal přes cafe Alfa, kde jsem si dal kávu a vodu (mimochodem jsem zjistil, že presso je zde za 22 Kč, což je dost levné vzhledem k prostředí, takže to zdražení není úplně mimo mísu).

Doma jsem měl dva telefonáty. Jednak mi volali z Kremlu (Slamitchka a Enimen) a pak kolem půlnoci jsem byl zavolán jako technická podpora kamarádem. Hmm. Každopádně někde mezi stíráním podlahy v kuchyni, na WC a na chodbě a umýváním nádobí jsem měl ještě jeden hovor. Volal mi kamarád, se kterým jsem se v poslední době moc neviděl. Ve válečné zóně (kuchyň) jsme si dali cigárko, trochu pokecali a on šel spát a já se dál snažil přesvědčit hrníčky, skleničky, talíře a odpadky o vítěztví ducha nad hmotou. Po první bitvě jsem zjistil, že mě to v té chvíli celkem baví a tak jsem přidal ještě číslo s mopem. Protože jsem tam dal poprvé moc saponátu, rozhodl jsem se, že to zopáknu ještě jednou jen s čistou vodou. Na jaře umyju okna. Po dvou letech si to zaslouží…

Když počítač dopočítal a já uviděl první náhledy (přece jen jsem neměl čas koukat se 45 minut na animace), byl jsem spokojen. Myslím, že tentokrát se povedl spíš ten druhý mix. Obvykle je to naopak, první je vymazlenější, dávám si na něm záležet a mám hodně materiálu. Druhý je pak jen doplněk, nudnější materiál řízlý už použitým materiálem narychlo namíchanej. Tentokrát jsem trošku propadnul panice, protože animace používané na Cosmixu by se díky nápisům moc nevyjímali na plátně jiné akce. Proto jsem ten první chtěl mít rychle. S druhým jsem si dal trošku víc na čas. První minutu a půl je hlavní hvězdou Borhyová, nejprve mluví a střih, záběr na cinskou restauraci, pak znovu mluví ona a střih: „Bobika“, zase ona… Začíná to jako podivné Televizní noviny a ideální by bylo to pustit až budou lidi dostatečně opilí. Pro živé mixování toho taky nemám moc nového, ale na druhou stranu je to moje první Sound of Ibiza, tak to ani není nějak extrémně nutné. Vystačím i se starším materiálem. Každopádně mi včera odepsal JD z Amanita Design a mám jeho svolení použít jeho věci v mixech. To mě zvlášť těší u dechovko-techno klipu „Na tu svatbu“. Dneska domíchám v jiném programu naživo pár věcí na jedno použítí (s nápisama) a můžu se těšit na zítra.