mám pocit, že jsem už zažil méně náročné víkendy jako bude tento…

A taky myslím, že těch méně náročných bylo asi tak 1058 v mém životě. Podle mě se akce Sound of Ibiza vydařila. Pravda, zvuk byl opět špatný a vzhledem k tomu, že ke konci odešly basy to vypadá, že příště bude zvuk dodávat někdo jiný. Příště znamená 8.4. mimochodem. Domů jsem dorazil asi v sedm hodin a než jsem zapojil PC, bylo půl osmé. Zatímco tam jsem nesl jen PC a říkal si jak je těžké, zpátky jsem nesl ještě vypůjčené LCD. Tímto bych opravdu moc rád poděkoval Leonovi za zapůjčení. Čeká mě ještě aspoň trochu poklidit pokoj, vrátit LCD a kouknout se po městě, takže spát půjdu asi tak v deset nebo jedenáct. Vyhoda je, že projektor už bude zapojený, protože když už jsem instaloval kabely do PC, rovnou jsem natáhnul i RGB přes pokoj. Toho všeho nelituju přesto, že jsem hrál defakto zadarmo. Byl to neuvěřitelnej zátah, na druhou stranu jsem do brněnského publika smažil občas opravdu brutální věci. Ráno kolem páté jsem se totiž už neostýchal pustit krátkometrážní film Big Shave a dvě tři brutální scény z klubu sebevrahů (nejdrsnější byla ta, kde si mladá žena krájela společně s knedlíkem i ruku). Ano, rád šokuju…

Zda budu naživo i příště ještě nejsem pevně rozhodnut. Přece jen sehnání materiálu na 10 hodin projekce zabere pár měsíců. Nedostatek ho mám hlavně v míchání naživo. Několik lidí se mě ptalo, zda jsem naštvanej. Ne, já se tak při míchání prostě tak debilně tvářím, moc se soustředím a mám výraz zabijáka. Musím se omluvit DJane Lucce. Vždycky jsem o ní mluvil jako o studeném čumáku. Jako pártyfotograf jsem ji prostě chtěl neustále usměvavou. Teď chápu, že to není tak úplně samozřejmé. Přesto všechno jsem se skvěle bavil. Nicméně jsem asi neměl na známé tolik času, kolik bych chtěl. AdaMM mi řekl, že jeho trance nebere. Mno, mě bavil. Ale bavil mně i Peter Pea. V chilloutu jsem se ukázal jen dvakrát, ale bylo to fajné. Na Aphexe jsem nevydržel, ale The Orb a Air jsem si poslechl. Byl to takový živější chillout. Dalo se na to i trsnout. Dobré…