proč jezdím domů pozděj než chci, škola/neškola a co mi dala, včerejší den a poodhalení další postavy…

Tak nebudeme kouřit. A sotva padne půlnoc, už mi Lobb vzkazuje, že mě nenávidí, že má chuť. Na cigaretu samozřejmě. Tak to bude asi sladké vítězství. Já se totiž včera pokoušel překouřit. Vykouřil jsem asi 15 cigaret (pátá až osmá byly nejhorší) a poslední jsem si dokonce ukradl! Nejdříve Triumf (nebo Trumf??) od Riccarda a později krátkou Startku od AdaMMa. Poslední cigaretu jsem si zapálil asi deset minut před půlnocí. Ráno při čekání na tramvaj mi trošku cukalo, ale naštěstí jezdím brzo a v šest je těžké najít otevřený Tabák nehledě k tomu, že na to stejně nebyl čas. Zatím nedostatek nikotinu nepociťuju. Zatím…

Když jsem začal studovat na střední škole počítače, byl jsem nadšen. Počítače byla přece budoucnost. Hlavně se mi líbil fakt, že se nic neděje samovolně, vše má svoji příčinu i důsledek. Ve škole mě sice nic nenaučili, ale když byl člověk zvídavej, tak se hodně dozvěděl samostudiem a od podobně postižených spolužáků. Střední mě naučila jednu věc: není důležité kam jsi chodil na školu, ale co umíš (na té škole toho stejně moc nepochytíš). Pro usedlýho kluka z vesnice byla střední v Brně navíc prospěšná v tom, že jsem si osvojil jisté základy asertivního chování. Dnes už vím další věc. Drobné příčiny plodí skryté a malé důsledky, které když se nahromadí, způsobují, že počítače se SKUTEČNĚ chovají nevyzpytatelně, tajemně a nelogicky. Jistou vinu na tom samozřejmě nese i Microsoft, který svoje operační systémy tak rozvětvil a zamlžil. Když u nějakého počítače tvrdnu dlouho a nedokáži přijít na příčinu problému, říkám si, že jsem totálně neschopný. Včera jsem takto seděl u dvou.

Tak jsem se díval na statistiku a kromě toho, že jsem poposkočil na sedmou příčku čtenosti na serveru BLOGUJE.CZ, měl jsem včera rekordní návštěvnost. Je mi jasné, že za to může naše růžová buznička Lobb. Dík. Jinak to včera mohl být krásný den. Nebýt toho že jsem se ZASE nechal zlákat na literární čtení na Leitnerce. Chlapec který přednášel své básně a povídky by si měl zajít někam na terapii. Odmyslím-li si jeho byť krásnou, přesto sterilní poezii a povídky, strašně rád mluví jen tak. Co mi vadí víc je, že nejraděj mluví o sobě a když dodá: „Franc Kafka byl Němec stejně jako můj dědeček.“ Máte chuť to zabalit. Ale jinak zajímavý večer. Například Zirael, tmavooká kočka která je přítulná… A Marjánka zase excelovala. Chtěl jsem jet rozjezdem v 23.00 na Hlavní nádraží. Fakt jsem chtěl. Ale Marjánka chtěla jinak. Nemám nic proti baru kde se dá koupit Savo, aviváž nebo předpírka (jedná se o kombinaci bar+internet+prádelna), ale když mě se chtělo spát… Jenže zkuste si jít na zastávku, když se na vás čumí asi 20 lidí. Na svědomí to má samozřejmě Marja. Jakmile zjistila že mě nepřesvědčí, tak začala křičet:“Tak si jdi za kurvama, za buznama. Děcka křičí hladem, tak si běž hajzle!“ Mimo hysterického křiku zvládla do mě i strkat a to už se celé osazenstvo zastávky dívalo jediným směrem. NAŠÍM! Nakonec jsem s Riccardem a Marjánkou vzali její sestru Markétku a DONESLI ji do toho baru. Někdy mám dojem, že člověk je zvířatům daleko blíž, než si někdy myslí.

Dvě z hlavních postav již poodhalily svoji identitu. Koho vám přiblížit dnes? Začněme třeba oním prvním barmanem. Vypadá na pětadvacet, je mu asi o tři roky víc. Má krásný hnědý oči, krátký vlasy a nejdokonalejší figuru jakou jsem měl tu čest vidět (byť jen v upnutém tričku). O jeho existenci jsem se dozvěděl od jednoho číšníka ze Zemanovy kavárny. Dnes už tam nedělá a ani už nechodí s holkou, se kterou pracuje onen barman. Dorazil jsem do menšího baru v centru Brna, kde dělá barman a bývalá přítelkyně číšníka a okukoval. Samozřejmě že měl kluka (jak jsem se později dozvěděl), ale hrál si na heteráka. Dal jsem mu nenápadně najevo, že holky mě neberou. Když jsem odcházel, měl jsem v kapse jeho telefonní číslo. Napsali jsme si pár SMS, dvakrát nebo třikrát si zavolali… Domluvili jsme si rande. Vlastně rande zní moc nadneseně, šlo samozřejmě o sex. Jenže tři dny než k tomu mělo dojít, jsem potkal Miláčka. Zase mě popadla ta podivná a pro gaye trošku nenormální myšlenka na vztah. Zrušil jsem naši schůzku a od té doby jsem ho viděl jen dvakrát na pár minut. Abych byl upřímný, občas toho odřeknutí lituju.

Dnešní fotečka je ze včerejšího Brna: Na Náměstí svobody vyrostlo vánoční město, je tam plno lidí, dětí a mezi tím projízdějí nákladní auta. Některá jen stojí, parkují a usmívají se…