nevím jak jsem daleko od konečné, dekadence s mírou a včerejší kolotoč…

Často mám pocit, že už to není, co to bývalo. Třeba technopárty. Nebyl problém odložit si batoh a odejít na záchod. Dnes se bojím si ho položit na zem k nohám. Nebo některá kamarádství. Nebo Vánoce trávené u televize. Nebo lidi všeobecně. Nebo moje maličkost. Či například tento blog. Začalo to nevinně, pak jsem to začal tvrdit a dnes mám ze sebe (a blogu) rozporuplný pocit. Blog začal ovlivňovat můj život tam venku. Mimo internet. Nic na tom nezmění ani fakt, že za každou větou zde napsanou si naprosto stojím, nic na tom nemění fakt, že se snažím nikoho nejmenovat, nic na tom nemění fakt, že vše je psáno tak jak to vidím a cítím a to že to je celé pravda už nezmění ani zbla. Možná jsem zabloudil, možná jsem se ztratil, ale faktem je, že tápu. Vše má svůj počátek i konec a já dnes už nevím, jestli není konec na dohled. Věřím tomu, že je stále ukryt za horou textů a fotek…

Včera jsem vykouřil 11 cigaret a vůbec mi to nechutnalo. Ještě stále jsem nesplnil předsevzetí, že vydržím týden, protože jak je známo, tak to Lobb neustál. A příklady táhnou. A když nemám s kým bojovat, tak nic nevydržím. Ale jinak se opět začínám po dvou týdnech klidu dostávat do kolotoče návštěv hospod. Snad jen dočasně. Propít všechny peníze na dárky by sice bylo stylově dekadentní, ale všeho s mírou.

Nic naplat, Vánoce se neúprosně blíží. Ta vtíravá chuť a vůně mi dělá problémy. Včera jsem v práci šachoval s oběma počítači, které mám. Abych si udělal místo na stole, smetl jsem všechny věci na jednu půlku kanceláře. Dnes bych to chtěl nějak uklidit. Jeden počítač jsem zapojil do naší firemní sítě a druhý do sítě firmy, které spravujeme síť. Zmatek. Ještě stále si pletu klávesnice i myši. Kamarád si koupil Olympus C-740UZ, tak jsme dali scuka. Donesl jsem i svého miláčka, aby mohl porovnat. Váha se mu nelíbila. Pak jsem už nestihnul sraz s Marjánkou a spol v Pomalém baru, kde probíhala válečná porada kvůli dnešnímu maškarnímu bálu na Flédě. Ještě do této chvíle netuším, za co vlastně půjdu. Buď mi Marjánka vybere něco v sekáči nebo Unzemi sežene kostým lidových milic. A pak jsem šel spát. Utahaný jako kotě.