někdy je den debil, ale za všechno co se děje jste zodpovědný vy a nemůžete to zazlívat nikomu jinému…

Tak třeba ráno jdete do práce s tím, že řidičák není na stolku a je tudíž logicky v práci. Ejhle, v práci zjistíte, že tam není. Šup domů pro něj. A když zastavíte doma, zjistíte, že klíče nejsou v batohu. A naposledy jste je měl v ruce kde? V práci. Dojedete do práce, vylezete z auta a ucítíte je v kapse…

Jindy bych se tomu s radostí zasmál. Nakonec jsem se ale přece jen do Prahy dostal. Bohužel jsem netrefil odbočku. Mapa v autě není. Mno, vyšlo to. Pak už byl zbytek dne vlastně pohoda. Tedy pokud pominu jízdu po dálnici za tmy 60ti kilometrovou rychlostí, protože stěrače to nebraly ani na maximální výkon. V půlce cesty se pár desítek metrů předemnou začal smýkat kamión. V jednu chvíli zabíral všechny pruhy včetně odstavného. Nakonec to ale zvládnul a já to do něj nenapral.

Protože dnes ráno musím být v Praze (vlastně touto dobou už pravděpodobně JSEM), pojedu autobusem ve 3 v noci a spát budu v něm. Doufám, že nějaký volný autobus najdu. Chvíli jsem uvažoval o tom, že abych neusnul, tak bych si někde sehnal třeba extázi, ale fotit na extázi? Protidrogové centrum? To bych byl prase. Bude mi muset stačit kafe.

Tohle mě dost rozesmálo…