Žiju a cukám se při sebemenším křupnutí čehokoliv. Fotky. Pohled zpět. Sobotní zábava.

Jsem opět on-line a ráno jsem si někde uhnal lehce cynickou náladu. Možná za to mohl namrzající déšť, možná fakt, že jsem se lehce usmíval nad siluetami bruslících chodců, abych si vzápětí málem sám rozbil úsměv. Ale ustál jsem to. Včera jsem to trénoval. Úsměv mi stejně zmrznul o pár minut později, v okamžiku kdy jsem se dozvěděl, že autobus zastávkou neprojel minimálně od 6:10 (schylovalo se k sedmé hodině ranní a spoj měl 10ti minutovou periodu). Nakonec jsem se vydal k práci pěšky a zhruba v půlce mě jeden z kolegů pustil do svého auta. Ráno prostě začalo vcelku drasticky (s přihlédnutím k faktu, že jsem posledních 13 dní vstával spíš po poledni bez jakýchkoliv povinností)…

Vánoce proběhly velmi dobře. Z každého dárku jsem měl velkou radost, obojek jsem si vzal na páteční nákup do Hypernovy, oblečení které si sám vyberu neurazí a to nemluvím o originálním programu, který jsem dostal. Fakt Vánoce na jedničku. Ještě jedny takové a začnu je snad mít i rád. V sobotu jsem měl náladu trošku zapařit, takže jsem po dvou měsících vyrazil do Kingsu. Tedy, vzal mě sebou kamarád. Počet vodkodžusů bych odhadl na plus minus sedm. Což bylo tak akorát na dobrou náladu. Pár zajímavých kousků by se tam našlo, byť si člověk musí odmyslet některé archivní exempláře (ne fakt mi nepříjde sexy padesátiletý děda s pivasem křepčící na Prodigy říznuté Enyou – mimochodem výborný mix). Třeba tam chodí takový klučík s bradkou (+/- 25) a má vcelku pěkný oči. Nebo když tam narazíte na vašeho oblíbeného barmana ;). Odcházel jsem ve čtyři, doma jsem pověsil prádlo a kolem páté jsem zajel do postele. Sám. Nikdo se mě ani nepokoušel sbalit. Udělal sem si to rukou a víceméně spokojeně jsem usnul.

Asi o půl jedenácté mi volal Introvert, zda nemám chuť fotit. Samozřejmě, že jsem měl. Původní plán – hrad Veveří nevyšel, tak jsem si cvakl pár labutí a skončili jsme na přehradě. Na začátku byla silná vrstva ledu, ale později jsem slyšel křupání ledu na můj vkus a nervy příliš často. Když navíc před mýma očima naběhla po ledě prasklina, tak jsem to otočil. To zlověstné křupání mám v hlavě doteď a jak jsem říkal Introvertovi, tak už nikdy v životě si s takovou radostí jako doposud nerozdupu zamrzlou kaluž. Když jsem si později uvědomil, že na stejné přehradě se v pátek propadli dva lidé, trošku mi zatrnulo. Nejvíc ale obdivuji naivitu některých rodičů, kteří se vydávají na led i s kočárkem. Jak by svoji ratolest tahali z vody i s kovovým monstrem? Večer jsem se stavil v mojí oblíbené kavárně a domluvil si s kamarádkou rande na dnes. Budeme vybírat oblečení pro silvestrovský večírek, který bude tak trochu maškarní ve stylu 20.tých let…