pateční večer a noc…

V pátek byl velmi podivný den. Velmi. VELMI. Z práce jsem utekl asi o 30 minut dřív. Tím pádem jsem stihnul vybrat peníze na nájem, protože pobočka ČSOB na Roosveltově zavírá už v 16.00 (to si lidi berou obvykle dovolenou aby tam vybrali??). Pak jsem se stavil v oblíbené kavárně na pivo a utíkal jsem pro balící papír do OD Vichr, abych mohl zabalit dárek pro kamaráda. Doma jsem zabalil fotku figuríny v rámu a hurá do města. Jenže… (3 vteřiny poezie)

V tramvaji číslo pět,

snad se zcvoknul svět…

Na Jugoslávské nastoupila dvě děvčata (odhadem 15-16). Otevřela okno v tramvaji, pak se rozmyslela, otevřela druhé okno naproti a položila si igelitovou tašku na sedadlo. K mému překvapení z ní začala vytahovat sníh a házet jej ven z tramvaje. Chvíli jsem nevěřícně koukal, ale pak už nastoupil na další zastávce seriózně vyhlížející pán. Dlouhý plášť, klobouk… Stoupnul si k prvnímu otevřenému okénku. Čekal jsem že se ho pokusí zavřít, přece jen mrzlo… Místo toho si sundal kloubouk, vyklonil se z okénka a mával na lidi. Začínám se bát cestovat MHD.

Narozky dopadly fajn. Kamarádovi se fotka líbila (snad nelhal) a po půlnoci jsme vyrazili s několika známýma ještě do Waylandu. Tam kapala na parket z ventilace voda, všude bylo natřískano a byl tam fakt sladký zajíc s modrozelenýma očima, hnědýma vlasama na ježka a šedou mikinou na zip. Partnerku nikde neměl, fakt jsem slintal. Škoda, že nikdy nemám odvahu někoho oslovit… Domů jsem dorazil po třetí, guarana fungovala. Celkem jsem strávil na parketu 3 hodiny v kuse, unavený jsem nebyl. Usnul jsem a za 2,5 hodiny jsem se vzbudil odpočatý. Znovu jsem usnul, abych se vzbudil o 1,5 hodinu později. Pak jsem usínal a probouzel se nepravidelně. Od desíti jsem 2 hodiny jen ležel v posteli. Nechtělo se mi vstávat…