ten do kterého jsem blázen…

Služební cesta směrem k hranicím s Polskem byla výborná, protože jsem jako neřidič usnul jako obvykle. Snídani jsme pojali jako oběd (bageta + čočková polévka) a oběd jsme vynechali. Domů jsme dorazili něco okolo půl páté. Kolem sedmé jsem již měl domluvenou schůzku s panem Božským. V koupelně jsem nabral 15ti minutové zpoždění, ale doufal jsem že zpoždění bude mít i on, protože měl zrovna doma domácího a měli něco řešit. Došel o tři minuty později než já, takže naprosto dokonale. Když mi včera kamarád tvrdil, že s panem Božským bydlí na jednom privátě, nevěřil jsem mu. Pan Božský mi to ale potvrdil. Když odcházel za kamarádem, tak se Bobotic prý vyklonil ze dveří bytu a jen mu řekl, ať pozdravuje Kombajna. Je kouzelné, když máte několik společných známých. Během povídání jsme zjistili, že jsme se několikrát museli minout na Mezipatrech. Já nevěřil, že někdo podobný mně existuje a on přitom stejně jako já chodil okolo Bobotica, který tam prodával CD Bruna Ferrariho. Dali jsme si spolu kávu, bílé víno a absinth. Poté jsme odešli ke mně a tentokrát se během noci i vyspali. Stále si myslím, že je to příliš dokonalé na to, aby to byla pravda, ale začínám tomu veřit. Jsem totiž bezmezně bezhlavě zamilován. A dělá mi to dobře.

Dneska se chce podívat na Karlíka a továrnu na čokoládu. Sice jsem to viděl, ale podívám se rád znovu. A protože jsem sehnal i Matrix 3 a uzavřel tím trilogii, možná se podíváme i na něco z toho, protože i tuhle sérii máme rádi oba.