znělo temnými chodbami a když se člověk zaposlouchal pozorněji do zlověstných zvuků okolo, mohl zaslechnout i tiché volání o pomoc a sýpání neživých těl, jež hledaly teplou krev, jimiž by zvlažily své mrtvé popraskané rty…

Lumík chtěl pár fotek, tak jsem dorazil domů poměrně brzo a než došel, tak jsem byl chvíli na Xku a chvíli hrál Dooma 3. Hraju ho vždy maximálně 30 minut, protože jinak bych musel měnit spodní prádlo jednou do hodiny. Původně jsem chtěl někde v obchodě koupit nějaký ubrus na stolek, aby se nepoškrábál, až na něj budu odkládat klíče (je mi jasné, že je to horký kandidát právě na tuhle funkci), ale paní z galanterie mi řekla, že tam ani nemám chodit, že nové ubrusy dojdou až v lednu. Když jsem si to dal dohromady se stavem svého konta, které jsem vycucal skoro do dna (toho kontokorentového), usoudil jsem, že vzhledem k tomu, že výplata bude až za dva týdny a mezitím nás čeká Silvestr, pokusím se popřemýšlet nad akutností celé věci.

Jinak byl celý den takový líný a utahaný. Božský dojede zítra. Dnes máme takové malé výročí, protože se známe přesně měsíc. A vlastně takhle natvrdo od začátku jsme spolu. Měsíc je samozřejmě strašně málo, ale myslím, že jsme na ten měsíc strávili spolu docela dost času. Zlehka mně překvapuje, že mi ani jedenkrát nelezl Božský na nervy. Ani jedinkrát jsme neměli nějakou zásadní neshodu. Vlastně jsme neměli žádnou neshodu, pokud se pamatuju. Sice ještě stále nevíme, kde strávíme Silvestr, protože do hry se vrátila chata, na které jsem naposled zažil nářezovou kalbu, ale tuhle volbu nechávám zcela v režii Božského.

Jinak nic, nuda. Tramvaje jezdí podle prázdninového řádu (třeba ráno mi ujela, protože jede o minutu dřív), já si od zítra beru dovolenou po zbytek roku a jsem rád, že jediné co musím řešit jsou věci v zaměstnání. Možná bych měl vjing i focení pověsit na hřebíček. Nebo jim dát alespoň dovolenou…