jak nějak by to mohl vidět Božský?

Takové reakce jako byly u posledního zápisku jsem nečekal. Tak teď jinak. Celý den jsem byl trochu mimo. A pak mi došlo, že se nic nestalo, jen jsem opět dal průchod svojí žárlivosti. Podívám-li se na to z jeho pohledu, pak opravdu neudělal nic. Chtěl si dát kafe s někým novým, byť fotografem. Na to rande ale ani nedošel, skončil v práci. Odpoledne mu volá kamarád ve srabu. Večer mu píšu SMS typu „sbal si svoje věci“. Jednoduché to se mnou teda taky zrovna nemá. Bezdůvodná žarlivost se sice může změnit v odůvodněnou, ale když mu nebudu v ničem věřit, nemělo by smysl se vídat.

On nemá problém s tím, že občas fotím nahé kluky. Se svojí nahotou na profilech problém taky nemá. Je to dostatečný důvod žárlit? Zpětně konstatuju, že asi ne. Jen mi občas chvíli trvá, než si uvědomím, jak se situace vlastně má.

A vy milí diskutující, pozor na subjektivitu jednoho paranoidního žárlivého blogera…