bylo mi smutno, neznám nic smutnějšího, ale pak odešel a s ním i smutek a já vím, že až ho uvidím příště, bude to lepší…

Včera jsem měl velmi dobrou náladu. Chvílemi jsem se cítil až podezřele veselý. Asi nějaká obranná reakce organismu. Útlum nastal dle očekávání společně s příchodem Božského. Zatímco si sbíral věci a uklízel je do velké tašky, kterou si donesl, kopíroval si některé věci z počítače. V té chvíli jsem zase tak veselý nebyl, to je pravda. Trošku mi to nasypalo sůl do čerstvých ran, ale stačilo deset minut po jeho odchodu a už mi bylo líp. Konečně jsem pochopil, že to levé místo v posteli, už není jeho. To co jsem napsal neznamená, že jej nechci vidět. Jenom mi ještě dělá problém ho vidět v mém bytě. Každopádně jsem odeslal objednávku do posilovny, aby mi z firemního fondu na rekreaci zaplatili permanetku. Takže snad už brzo budeme chodit spolu do fitka. Nebo tam budu chodit sám, protože se mu to nebude hodit, čertví. Každopádně mně již moc nenáleží řešit tyhle jeho vlastnosti, dokud mně s nima nebude štvát. Navíc mám dojem, že teď už nebude mít důvody nechtít mně vidět. Uvidíme, ono pár dní potrvá, než mi v práci tu permanentku uhradí…

Jinak to byl normální den. Trošku jsem poklidil CD, chvíli si hrál s vjingem a pak se ještě otočil na skok ve městě. Zase šlo o karetní hru Bang a taky jednu rychlou hru Carcassone. Docela po právu jsme s Hankou v Carcassonu uhráli remízu. Jí patřili všechny louky, já šel tvrdě po městech a klášterech. Nejdrsnější z celého dne byl ovšem mladý číšník v hospodě u Stopka (Česká). První slova po příchodu k našemu stolu, kde jsme už měli rozehranou partičku Carcassonu byla: „Dovolil vám to někdo?“. V té chvíli moje rysy nečekaně ztvrdly. Obvykle se chovám slušně, ale na tuhle větu jsem ze sebe jen vyrazil:“To myslíte vážně?“ a motorika mých obličejových svalů ztuhla ve výrazu, který používám jen ve chvílích, kdy chci budit dojem, že ledové mám nejen srdce, ale i zbytek těla. Se slovy: „Já se jen ptal…“, tentokrát sklopil ocas číšník. Když došel podruhé, byl asi tak 10x příjemnější. Jenže chyboval dál. Matonku účtoval za 25, víno za 30. Když jsme přesedli k jinému stolu (a číšníku), zeptal jsem se kolik stojí Matonka (kupoval jsem ji včera a vím že 25 to nebylo). Odpověd 21 mě uspokojila a jen jsem ho informoval o cenách kolegy. Za chvíli dorazil kolega. Chtěl mi peníze vrátit a omlouval se, že je nový. Peníze jsem odmítl a jen se mu pokusil vysvětlit, že o nic nejde, jen to blbě vypadá. A to je asi tak vše.

Taky jsem konečně domíchal ty věci pro Rave.cz, takže se budu moct vrhnout na jiné věci a hlavně potřebuju totálně zaplněný disk promazat. Dnes mě čeká služební cesta do Prahy. Nemám kluka (stal se z něj kámoš) a štěstí ve hře se ke mně zase vrátilo, vždyť remízovat v Carcassonu s Hankou chce pořádný kus štěstí…