pro vás i pro moji maličkost…

Dárečkem pro vás jsou zase nějaký fotky z mého mobilu (teda pokud se mi podaří ho připojit, zatím s tím marně bojuju). Dárečkem pro mě je Bob. Ztracený syn se vrátil. Čekal na mně hodinu a půl v mrazu, než jsem dojel domů. Samozřejmě je bez kreditu a tudíž mi nemohl ani zavolat. Hned jsem ho poslal do vany.

Kamarád Božský se přes víkend ani neozval, ani nijak nereagoval na sms, kterou jsem mu poslal v pátek. Nevím teda, zda na ni bylo nutné reagovat, ale nějak jsem asi čekal, že se ozve. Přece jen, na jiné své kamarádky a kamarády reagoval i víckrát denně. Na druhou stranu je to docela dobrý návod jak se chovat na jeho případné sms.

A jinak? V neděli jsem se probudil kolem desáté, pak ve dvanáct a ve tři odpoledne jsem vylezl z postele. Spal jsem neuvěřitelných 13 hodin. Asi jsem si je zasloužil. V poslední době hledám nové slovo pro „zkurveně velký stres“, ale nic moc mně nenapadá. Pomáhá jediné. Apatie je skvělý přítel člověka.

A nakonec tedy ty slibované fotky: