démoni minulosti začínají vylézat a já už nemám chuť je tolerovat…

Docela se mi po včerejšku zlepšila nálada. Asi za to může moje noční návštěva. Pravda, aby mně někdo budil po dvou číslech kvůli sexu, se mi nestalo už nějakou dobu, ale to určitě není důvod si na to stěžovat. Jenom jsem toho pravda moc nenaspal. Na druhou stranu, spát můžu až po smrti…

Dnes jsem si dal rande s relativní možností zářezu číslo 23. Střelec, ne nepodobný mně samotnému. Jenom víc ukecanej. Možná stejně, jen si neuvědomuju svoji ukecanost. Spojitost s mými bývalými ex je jedna, stejně jako slovenský expřítel studuje medinu. A stejně jako on ma podobnou stavbu kostí brady. A podobný úsměv. Na druhou stranu se nenechá tak snadno sbalit. Varoval jsem ho že podlehne. Postavil si hlavu jako spravný paličák a zachoval se stejně jako já, kdybych chtěl nepodlehnout. Je to úsměvné. Asi jsem občas na zabití, ale mám v sobě něco, čím ty ostatní fascinuju. Nevím jinak, proč bych neměl smazat jeho číslo. Jenže ho opravdu nemám v plánu mazat. Je to prostě příliš velké pokušení. Vydržel jsem dokonce v jeho přítomnosti skoro 4 hodiny nekouřit. Jistě, to neznamená vůbec nic. Snad až na to, že má smysl to znovu zkoušet a vykašlat se na lidi, které bych nikdy nepřijal mezi své kamarády, pokud bych je slepě nemiloval. Jako kamarád by mi Božský popravdě začal vadit po třetím týdnu, kdy by mi potřetí oznámil,  že nedojede. Kamarádům to netoleruju, jemu jsem ustupoval. Nevím zda se s ním ještě někdy uvidím, ale v tuto chvíli jsem spíš pro variantu NE. Skončit to, mluvit o kamarádství a pak utéct zvládne kdokoliv…