šibalové se radí a kují pikle, já chodím pravidelně posilovat a tělo se trošku bouří…

Po volbách je překvapivě pusto, nudno, život se vrátil do starých kolejí. Teď to, alespoň prozatím, není na voličích, ale na politicích. Kdoví, s čím na nás šibalové zase příjdou…

Včera se nedělo nic zvláštního. Po práci jsem se stavil na obvyklé kafe. Odcházel jsem se známou, která má dítě a samozřejmě že v té chvíli mě potkal kolega z práce. Nevím sice kolik lidí ví, jak se věci se mnou mají, ale vzhledem k tomu, že mně asi před dvěma týdny potkal ve městě jiný kolega s Monikou z Alfy, tak buď budu považován za proutníka nebo za někoho, kdo to hraje na obě dvě strany. Je to docela zábavné.

Poté jsem dojel domů a rozbolela mně hlava. Navíc jsem byl úplně utahaný, takže logické řešení bylo si lehnout. Jenže já se nechovám logicky. Naházel jsem věci do batohu a odjel do posilovny. Tu jsem přežil a doplazil se do KFC pro Twistera. Neměl jsem vůbec hlad a ani chuť na jídlo, ale došlo mi, že na zelenině a dvou rohlících být nemůžu. Ne, pokud chodím 4x týdně posilovat. A to bylo vlastně všechno. Spát jsem šel vyjimečně před půlnocí. Mám pocit, že včerejšek měl pro mně nepříjemně blízko ke kolapsu. S masem to v poslední době zrovna moc nepřeháním a ze zeleniny dostanu vitamíny, ale ne o moc víc, než potřebuju. Proteiny v prášku brát nehodlám, takže zbývá už asi jen to jídlo…