aneb zápisky z pátku a soboty – report z Marastu…

Jízda v autě s PCmattonim, Gespentem a Rumcajsem (to všechno jsou nicky) byla opravdu zajímavá. Jediná mapa pro navigaci byla v notebooku a instalovala se během jízdy. Za jízdy bylo též možné připojení k internetu přes Eurotel Data Nonstop a v blízkém okolí našeho auta byla po dálnici dostupná bluetooth síť. Se svým mobilem, který nemá podporu ani blbého infraportu jsem si připadal dost mimo. Aby toho nebylo málo, sledoval Rumcajs v autě na mobilu TV3 přes internet a když ho televize omrzela, tak si na mobilu pouštěl dema. Připadal jsem si že jsem zaspal dobu. Nebo je to opravdu normální? Protože se ukázalo, že zdaleka nejlepší navigátor je Gespent (mimochodem dívka), byla v Praze vyslána k hlídce policistů i s mapou (notebookem). Pomohli, i když vzadu seděl nějaký zadržený člověk. Pak nám přes cestu přeběhla černá kočka, ale v půlce si to rozmyslela a šla zase zpátky. Potom jsme konečně dorazili na místo. Uvítal nás Kenny a na místě mimo organizátorů z Marshals už byl i Boop a jeho dva finští kamarádi. Jsou to dvojčata, jmenují se Raimi a Lauri, dělají dema pro Nokia N-Gage a naštěstí mluví i anglicky. Bohužel mluví anglicky líp než já, ale to skoro každý. Pár vět jsem stvořil, ale i poslechem jejich konverzace s Boopem jsem pár věcí odchytil. Na těchto dvojčatech je zajímavá jedna věc, Raimi je nekuřák a Lauri je kuřák. Jinak je velmi obtížné je od sebe rozeznat, ale řekl bych že Lauri byl takový komunikativnější. První noc se pustilo pár dem, dali jsme si po pivě v místní hospě (13,50 Kč za pivo mi přišlo skoro podezřelé) a šlo se spát. Nevzal jsem si spacák, takže jsem se přitulil k radiátoru a spal jsem na 5-ti židlích. Kolem páté ráno jsem se vzbudil zimou. Radiátor poskytoval jen chladné objetí. Dal jsem si cigaretu a přemýšlel co budu dělat, když ostatní ještě spí. A na chodbě jsem potkal radiátor, jehož žebra mě přivítaly sice s vlažnou, ale o poznání teplejší náručí. Dospal jsem se další dávkou asi tříhodinového spánku. Měl jsem sny. Zneklidňující. První byl o dvou kometách (to je asi z novin, mám dojem že v květnu budou prolétat dvě komety blízko Země) a ten druhý podivnější byl o tom, jak všichni slavili Silvestr. Snažil jsem se všem vysvětlit, že Silvestr se neslaví 16tého prosince, ale nikdo mi nevěnoval pozornost. Bylo to stresující…

Ráno jsem si šel koupit do místní samoobsluhy snídani. Třikrát. Poprvé jsem koupil snídani a Mattonku. Asi po deseti minutách jízdy si prodavačka všimla, že mi z Mattonky ukapává voda. Ohlédl jsem se za sebe a uviděl vodní cestičku. Ano, byla to opravdu moje Mattonka. Pak jsem se vrátil na místo párty. Z další skupinou (mám dojem že to byl Bomber a ještě někdo z Marshals) jsem si zašel tentokrát pro cigarety. No a protože jsem snědl snídani rychle a v igelitce mi zbyl jen pomeranč a mrkev, začel jsem naposled do sámošky pro jídlo, protože to byla poslední šance něco před jedenáctou (mám dojem, že tentokrát mi doprovod dělal Jezeq). Některé přednášky jsem vynechal, některé jsem vyslechl a během přednášky „Nové progresivní technologie v demoscéně“ jsem hlasoval. Mě osobně zaujala přednáška o programu Demopaja, protože programovat neumím a máme s Boopem nějaké plány. Snad to nějak ošéfujem, byť z toho nevznikne demo roku, mohlo by to alespoň být vizuálně a hudebně neodpudivé. Příspěvků se sešlo zdravé množství a oproti předsevzetí jsem nakonec hlasoval i v kategoriích hudebních. Příjemně překvapila i kategorie dem, kde bylo několik dem, která se mi designově opravdu líbila. Pak se pouštěla dema na přání, pila se kofola a taky speciální nápoj. Jestli si někdo pamatuje, jak moc mi nechutnal pastíz na turnaji petanque, tak tohle bylo ještě horší. Návod je jednoduchý. Vezměte vodku a nasypte do ní dost salmiakových bonbónů. Jestli netušíte co je salmiaki, tak to je finská specialita. Chutná to jak pendrek (lékořice), jen to není tak intenzivní, ale je to SLANÉ. Rozpuštěné ve vodce to ovšem intenzivní je DALEKO VÍC a nemáte-li po ruce vodu nebo kofolu, ani to nezkoušejte pít. Ale Boopa i Raimiho s Laurim obdivuju, protože konzumace flašky tohoto černého pití je dle mého nad síly nejednoho jedince, ale spíš si myslím, že nejedné české vesničky nebo menšího okresního města. Ale člověk to musí prostě ochutnat…

O půlnoci se vyhlásily výsledky, pustilo se pár dem, opět jsme dali v blízké hospě pivo (někteří jedinci i jídlo) a šlo se spát. Ten krátký zbytek reportu o cestě zpět a o noci bude na těchto stránkách zítra ráno. To proto abych měl o čem psát, protože zítra budu v práci opět fungovat naplno = nebudu v kanceláři. A malou galerii z Marastu naleznete ZDE.

DOKONČENÍ REPORTU ZDE !