Hradhouse je legendární moravský open air, který je prostě na hradě…

Den jsem začal později s vědomím, že to nebude procházka růžovou zahradou. Zašel jsem do banky ve Vaňkovce a když jsem sledoval banku v odrazu přepážky, všimnul jsem si, že za mnou stojí někdo velice podobný Orbithovi. Když jsem se otočil, tak to opravdu byl Orbith. Přijel ze Žiliny a na Hradhouse se teprve chystal.

Nejprve musím říct, že nápad nejít před Hradhousem do posilovny byl VELMI šťastný. Umíral jsem tam už i takto. Dorazili jsme tam s Peter Pea, Šárkou a Palem něco kolem šesté. Hodně věcí pro VIP stage v sklepení nebylo hotových. Přesto se všechno doladilo a první hodinu se dovnitř dostali opravdu jen VIP hosté. Pak se zrušil vstup jen pro VIP, protože venku pršelo a organizátoři se rozhodli je netrápit. A protože venku pršelo a z fóra na RAVE.CZ jsem vyčetl, že je v hradu dost blátivo, nakonec jsem sbalil normální boty jen do báglu a obul si kanady. Ty jsem po dlouhých 19 hodin nesundal z noh. Akce byla pohodová, spousta známých, trocha MDMA což se neodmítá a jedno speciální setkání s někým, koho potkávám jednou za čas. Většinou se náhodně potkáme, strávíme večer společně kecáním a nasáváním atmosféry a pak se naše cesty rozejdou třeba na rok. Je chytrý, milý, zhruba tak na 99% můj ideál a navíc je gay. Zadaný je on i já. Nicméně jsme si pěkně zapařili na blátivém parketu, pokecali s Jukim a užili si párty od setmění do rozbřesku.

Pak dohrála hudba, lidé se vytratili a zbyla práce. Mno, byl jsem poměrně vyflusnutý po tančení nad ránem, ale sklidili jsme VIP stage, rozvezli věci a dojeli domů umřít. Jenže má smysl jít spát ve 2 hodiny odpoledne (sprcha byla nutná), když bych se pak vzbudil v 10 večer a nechtělo se mi jít spát? Správná odpověd zní NE. Takže se budu snažit neusnout, dám si kafe a něco k jídlu…