chci něco blognout. Opravdu ano, protože jsem plný zážitků z divadelních prken…

Ale cítím se jako někdo, kdo se vyhrabal z dvoumetrového hrobu. Uvidíme, kam se až dostanu ve vyprávění, než usnu na klávesnici. Ranní představení bylo bez chybičky, projekce fungovala bezvadně a o přestávce jsem byl obklopený malými caparty, které zajímalo jak je možné že to co mám na obrazovce (půjčeného) notebooku je zároveň na plátně…

Pak byla spousta času. Koupil jsem si bagetu, dal si jedno pivo a čekal na večerní show. Ze všeho nejvíc jsem ale pil kávu. Měl jsem asi pět kelímků z automatu. Moje zjištění – pravděpodobně i do těchto umělotin dávají kofein. Samozřejmě, že večerní projekce bez chybičky nebyla. Neplánovanou reklamu si zajistila firma Symantec. Její Norton Antivirus se rozhodl, že mi nabídne proskenování disku v 20:00, zrovna když na pódiu stála Adriana a hrabě Drákula ze stejnojmenného muzikálu. Spíš z pudu záchovy jsem rychle zamáčknul Alt+F4, takže to bylo jen pár sekund, ale stejně jsem si do konce první části vyčítal, že jsem nezkontroloval jaké úlohy byly připraveny ke spuštění. O přestávce jsem pak dal cyklovat sponzory a jednu cigaretu. Asi v polovině druhé části se mi začalo dělat špatně. U osmé písničky před koncem jsem již přemýšlel, zda si někdo všimne, když budu na okraji druhé řady zvracet do batohu. Každá písnička se zdála nekonečná. Nevím zda to bylo ze strachu abych něco nezkazil (projekce je nepřehlédnutelná) nebo za to může to kafe, či více hlasitá hudba než ráno. Každopádně jsem to v sobě udržel a sotva odešla většina lidí z představení, začal pro VIP menšinu (těch menšin bylo na akci vůbec víc) raut. Kousek z akce má vysílat TV Atlas (TV Nova) v pondělním regionálním vysílání. Na rautu se konala i módní minipřehlídka GAS. Přidávám fotku:

Samozřejmě, že po mém soukromém boji s vlastními vnitřnostmi jsem si netroufnul na žádné víno, tak jsem se jen tvářil skromně, na všechny strany se pokoušel vrhat falešné úsměvy a dal jsem si dvě skleničky červeného po deci. Tu druhou skleničku mi pak někdo ukradl, takže jsem se rozhodně neopil. Občas jsem udělal někomu milému fotku a teď doufám, že aspoň něco výjde. Protože cestou domů jsem jel asi se čtvrtinou sboru a jejich známými, byla to VVC (VELMI VESELÁ CESTA). V noční lince 99 jsme cestou na nádraží o půl jedné zpívali hity Helenky Vondráčkové (Dlouhá noc, Sladké mámení, takovou tu píseň o křídlech a vzpomněli jsme i na DAJDOU – I missed d Bus). Řidič nejenže nás nechtěl vyhodit, ale trpěl nás. A v autobuse se k nám přidali i další spolucestující. Rozhodně to byla my favourite cesta busem v noci a klidně bych s ním jel další hodinu. Část těch co na rautu zůstali, se chystali do Kingsu. Ale bylo to tam všechno tak spárované, že jsem raděj jel domů, aspoň se zbytečně nena****štvu…

Byl to náročný den. Celá akce je za mnou, teď se budu moct soustředit na jiné věci a co rozhodně udělám je, že nějaký čas nebudu nikomu nic slibovat. A teď už dobrou…

P.S.: Opravdu mě překvapilo, když několik osob mezi řečí utrousilo, že čtou můj blog. Ufff… Takže zdravím ;)