neplánováná zastávka v práci, excelentní hokej, trocha fotbalu a postel…

Jako rezerva pro případ nouze jsem včera strašil v práci. Ale s tím prostě musí člověk počítat. Naštěstí vše skončilo včas na to, abych se stihnul vrátit do města a společně s Introvertem shlednout hokejové utkání proti Kanadě. Po výkonech, které naši předvedli i proti papírově velmi slabým soupeřům, jsem čekal 3:2 pro Kanadu, ale hra se stávala třetinu od třetiny zajímavější a posledních dvacet minut byly hotové orgie. Divácky velmi pohledný zápas to byl. Kanaďané nezklamali a párkrát zabrousili i do jiných kontaktních sportů. Ale výsledek byl super…

Protože mi ujel rozjezd v jedenáct, nakonec jsem vyrazil na Sklo, kde jsme si s AdaMMem, Wokounem a Introvertem dali fotbálek. Podotýkám, že nesvítil, ale ani jednou jsme to neprojeli. Markétka budila dojem rozmrzelé víly a Filip společně s nějakým kamarádem zkoušeli kolik piv zvládnou. Samozřejmě že v zápalu hry mi ujel i další rozjezd o půlnoci a deset minut poté se všichni začali nudit. Prostě super zábava. Spát jsem šel tentokrát něco po tři čtvrtě na dvě. A bylo to naposled, kdy ve všední den jdu večer někam s AdaMMem a spol. Prostě to fakt nedávám a já debil největší se od nich samozřejmě vždy nechám ukecat, protože jim se to kecá, když vstávají v době kdy já už jsem hodinu až dvě v kanclu na druhé straně Brna než bydlím…

Dneska budu dělat na animacích, ale silně uvažuju, že bych zašel udělat pár fotek na Majáles. Stále mám bohužel jen malou kartu, ale fotky Mňágy a Ždorp a Ready Kirken bych uvítal. Uvidíme. Pokud bude vstup zadara, tak se tam asi na pár chvil objevím. Benny možná taky, ale každopádně nemůže dřív jak v 8, protože by mu jeho těžce nabouchané svaly splaskly, kdyby jednou vynechal, takže tam budu sám. Ale to moc předbíhám, třeba mě cestou zajede tramvaj, nebo ten pojebanej plyn v mým bytě už konečně bouchne (dnešní telefonní hovor s opravářem byl taky dobrej, protože posunul schůzku na 10tou, kdy jsem v práci… „Tak co s tím budeme dělat?“ „No tak to necháme bouchnout…“, říkám s ledovým klidem a reakce se dostavuje vzápětí: „No neblbněte, to není sranda.“ „Ok, zkusím v práci ze sebe udělat ještě jednou idiota, myslím že už v tom začínám být nejlepší široko daleko. Zkusím to domluvit tak, že bych se uvolnil, kdyby to nešlo, tak zavolám“)