sexuální choutky dam, smutný svit a línej traktor…

Tak to v pátek všechno dobře dopadlo. Pravda, trošku mně uvedla do rozpaku místní kráska, když mi oznámila, že manžel je dnes pryč a ona že je dnes večer kurva, ale to se prostě stává. Sladké tajemství, že jsem gay se už nedozvěděla, protože po chvíli jsem ji viděl jak se věnuje už zase někomu jinému. Na akci mně dovezl Turbo, zpět taktéž. Byl to tak trochu flashback, protože to je zhruba 5 let, co jsem na tomto místě poprvé promítal. Nebýt kluků, tak jsem pravděpodobně nic podobného nezkusil. Nevyzpytatelné jsou cesty páně a pro člověka je asi dost těžké určit mezníky ve svém životě i zpětně…

Ráno jsem se pokoušel vydržet vzhůru, ale už mám svá léta, takže jsem nakonec skončil v posteli. Podíval jsem se na film Sunshine a musel jsem smutně konstatovat, že bohužel měly kritiky pravdu a Boyle to opravdu tak trochu obšlehl. Dost mně to zklamalo, protože Mělký hrob nebo Trainspotting jsou přece jen filmy velice dobré. Sunshine si sice hraje na starou dobrou sci-fi typu Alien nebo Vesmírná odysea, občas jen naznačuje a hodně se tam kecá a nikam se nespěchá, jenže to celé nějak nefunguje, protože pokud jste fanda sci-fi, pak vám asi neutekl Horizont události. A právě tento film, ač není nějakým oslnivým megavýtvorem (nicméně má velice dobrý námět a zápletku), je ze Sunshine cítit od chvíle, kdy se setká Icarus II se svými předchůdci. Pro mně jednoznačně zklamání roku 2007, protože trailer mně docela navnadil. Ale co se dá dělat. To se prostě stává, občas je člověk zklamaný a občas najde něco, na co kouká a říká: "WOW", třeba jako na trailer filmu Transformers (48 MB – jako dítě mně to minulo a uvědomuju si silnou béčkovost tématu, ale popovídáme si o tom až poté co shlédnete trailer, jo?)

Jinak po Sunshine jsem si dal jednu misi Pána prstenů. Celý den jsem se chtěl vypravit do Intersparu, na kafe a na chvíli do Hobita. Po desáté večer jsem si řekl, že sice nakoupit už nestihnu, kafe si taky už nedám, ale vodu si v Hobitu ještě dát mohu. Turbo byl na rybách, AdaMM předstíral že neexistuje, protože musí psát věci do školy a Sláwek s Kačkou grilovali v Jedovnicích, kam jsem byl pozvaný, ale přece jen jsem potřeboval trochu odpočívat a být doma než někdy (byť poklidně) pařit. Začínám mít pocit, že za 10 let budu parties, akce, akcičky, kalby, oslavy a podobné nenávidět. Možná, že nakonec zjistím, že Brno je fajn, ale měl bych se odstěhovat někam na vesnici a tam v klidu žít. Faktem je, že uvažuji o své budoucnosti často. Ale výsledky žádné. Nikdy jsem nebyl na dlouhodobé plánování. Jsem realista a vždycky nejdřív myslím na to, co by se všechno mohlo pokazit a to ještě s vědomím, že podchytím 10% problémů. Výhoda je, že se dá žít bez dlouhodobých plánů, nesmí jen chybět odvaha riskovat a rychle se rozhodovat. Moje plány jsou mlhavé. Jediný jasný bod je Soptík. Kariéra VJe nebude nikdy přehnaně oslnivá. Ale proč někomu svítit do očí, když jsem v zásadě spokojený?