trochu ohně, trochu krve, trochu kafe a trochu videa…

Slíbil jsem další story o tom, jak jsem skoro podpálil byt, pokud se pamatuju. Mno. Celé to začalo tehdy, když jsem si koupil blikající kuličky do vodní dýmky. Jejich provedení je skoro vodotěsné, ale na delší pobyt ve vodě to dělané není. Prostě si uděláte vodní dýmku a kuličky hodíte do vody. Jak se kulička pohybuje ve vodě (například vlivem toho, že taháte z dýmky), tak se aktivuje blikač, který bliká a bliká, což je přes sklo docela fajn efekt. Nicméně když nejste důslední a dýmku nečistíte ihned po vykouření, ale jste schopní tam nechat vodu i několik dní, zjistíte, že do kuličky voda pronikne. Blikač na tišťáku samozřejmě zoxiduje. Takže jsem tyto kuličky vyndal z obalu, pročistil je klasickou sladkou vodou a zjistil jsem, že jedna dioda úplně tuhle proceduru nezvládla. A tady se už dostáváme k tomu ohni. Doma mám jen 30W páječku, kterou je nutné roztavit (kde skončila má 100W trafopájka netuším). A tak jsem ji zabodl hrotem vzhůru do nefunkční nabíječky, kterou mám vedle v pokoji a nechal ji nahřát. A protože se to nahřívá pár minut, tak jsem si zapnul jeden CTF match po internetu. Po chvíli hraní jsem měl pocit, že je něco špatně. A taky že jo! Ten zápach vydávalo moje růžové skorofrisbee. V koberci je naštěstí jen malá tečka. Páječka prostě nedržela dostatečně v otvoru a spadla. Se ztrátou frisbee se jistě nějak poperu. A příště si opravdu budu dávat pozor, protože většina požárů vzniká z nedbalosti milé děti!

Tak a zatímco jsem takto vtipný, měl bych se ráno podrobit odběru krve. Juchů. Naštěstí jsem jich jako dítě pár zažil a ke krvi proto nemám odpor. Vlastně ji mám rád a docela mi chutná. Hlavně ta moje samozřejmě. Cizí jsem myslím nikdy nechutnal. Jinak si samozřejmě vybírám které tělní tekutiny jím. Vede jednoznačně sperma, byť jeho chuť je velmi různorodá. Pokud jste ještě nesnídali a teď už ani nemáte chuť, tak vás ujišťuji, že já jsem kvůli těm odběrům taky musel do práce nalačno.

No a co jinak? S AdaMMem jsem včera stihnul kávu. Sice jsme šli do Alfy, ale byla netradičně zavřená i v neděli, takže jsme se usídlili ve Spolku. Kávu nemají špatnou, prostředí zhruba stejně útulné, možná útulnější a navíc mají uvnitř wi-fi připojení. Asi tam začnu chodit i přes týden, Alfa jen naznačila, že se možná stabilizuje, ale kurví se to tam dál. Samozřejmě se snadně kritizuje, ale některé věci jsou prostě o přístupu. Zamračený barman nepatří za bar, absence nápojového lístku snad již oslavila své první narozeniny (vždy když se zeptám, tak se na nich velmi intenzivně pracuje, jsou navržené, jdou do tisku nebo něco podobného) a nepravidelná doba, to už je takový bonus, že si raději najdu jinou kavárnu, kde budu trávit svůj čas. Mno a po Spolku jsem si skáknul jen do Billy a pak domů za Soptíkem. Nechal jsem spočítat druhou verzi DVD pro DJe Flashe (některé fonty nebyly dle jeho gusta) a pak jsme se s miláčkem koukli na šestý díl první série Dextera. Byl docela napínavý, já v jeho průběhu ještě stihnul umýt vanu a pak už jsme se jen koukali. Krásný den ta neděle.

Jinak na fóru mBank jsem našel, že jeden z termínů, kdy by mohla banka zahájit provoz je zhruba za týden: 27.11.2007. V poslední době jsem měl jistou averzi na společně trávený čas s AdaMMem, protože on nikdy nebývá úplně sám a dost jeho kamarádů mi nesedlo a někteří mi nesednou nikdy. Na druhou stranu Enimena v Praze mu nepokrytě závidím. Myslím, že ti dva si mají co navzájem dát a ukázat. Takže ať se ti tam AdaMMe v té Praze dobře daří. Šance, že bych se tam někdy přestěhoval je rovna skoro nule, ale kdoví, třeba tam někdy Soptík dostane práci a já se s ním přesunu.

P.S. A nakonec žádost o radu. Co byste koupili sedmdesátileté babičce k narozeninám? Vůbec se mi za rodinou nechce, ale asi nemám na vybranou. Ne že bych neměl rodiče a rodinu rád, ale já nikdy nebyl moc rodinný typ. Daleko raději bývám s lidma, kteří mi rozumějí a s lidma, které si vybírám sám. No dobře, něco na tom bude, že jsem arogantní a egoistický. Asi jo. Naštěstí to neznamená, že neumím milovat. Jen prostě nemám potřebu vysedávat hodiny s lidma, se kterýma si nemám co říct…