Co nového v lese Řáholci, v doupěti loupežníka Ru.. ehm Kombajna?

Ve středu měl Kombajn firemní vánoční párty, která začínala v sedm večer. Samozřejmě, že původní plán, vypadnout ve tři a mít čas na svoji úpravu, na přípravu dárku a odklizení bordýlku v doupěti trochu zhatil firemní meeting. Ve středu jsme byli varováni, že po obědě bude meeting. A taky že ano, kolem dvanácté mi došla do mailu pozvánka na meeting, jehož start byl v 16.00. Inu v Německu se asi papá později, jinak mi uniká docela dementní načasování schůzky, která šla probrat kdykoliv později nebo dříve. Po schůzce jsem tedy mohl prchnout domů, shodit chlupy ve tváři i na jiných místech, vyžehlit košili, okoupat se, potřít se krémem, otřít pračku a vyrazit. Dorazil jsem o něco později a upřímně jsem čekal katastrofu. Což se vyplatilo, protože jsem byl opravdu příjemně překvapený. Letos jsem pravda už necítil potřebu bavit se s každým, takže jsem si sedl spíš dozadu a značně jsem se nadlábnul. Výběr jidla byl fantasticky rozmanitý, od sushi, před řízky, hovězí, paštiky, sýry, rolky, rolády po ovoce a zákusky. A když došel Marosh, tak mi tam nechybělo už vůbec nic. V dárkové igelitce mně pobavila sada barevných zvýrazňovačů, které jsem si svého času i sám kupoval, protože v tabulkách značím velmi často odlišné stavy právě barvou. Triko vypadá standardně a mikina pro změnu docela pohodlně, diář je velký, ale stejně si budu kupovat vlastní, protože jsem za ta léta zvyklý na jednu menší verzi. Vcelku příjemná atmosféra, pilo se víno (v mém případě portské) a když jsem mohl večer zakončit u mě doma s Maroshem, nemohl jsem chtít nic víc.

Na čtvrtek jsem si vzal sick day (den placeného pracovního volna), protože jsem této možnosti ještě nikdy nevyužil. A bylo to dobře, protože jsem se vzbudil vedle Maroshka až kolem dvanácté, kdy už měl chudák o dovolené za sebou asi šest pracovních hovorů. Samozřejmě, že při pohledu na jeho nahé tělo se nedalo mu nějak nevěnovat, zvlášť když mě požádal o masáž zad, které dole končí, však vy víte kde. Kolem třetí jsme odešli do Spolku, kde jsem svého miláčka ukázal mojí oblíbené Aničce, dali jsme si oběd, prošli Vaňkovku a pak už se blížila pátá a odjezd autobusu. Já si poté doma sedl k přípravě projekce na dnešek.

Když se mě na mém Facebooku pokusila kontaktovat osoba jménem Jadith Slackova s obrázkem kluka v profilu, který/á se narodil/a v Ostravě-Stalingradu, musel jsem se zeptat, zda se známe. Odpověď v roboticky přeložené češtině mě zas tak nepřekvapila: "dobrá mne nadchnout bytost tvůj druh a zachránce aby ne dát E msn is brunn111@hotmail.com mne JÁ čerpat udření se aos18 odvážný v bogota Colombia a tebe". Co mě překvapuje je fakt, že už 3 lidi z mých známých si tuto virtuální SPAM bytost přidali do profilu jako kamaráda. WTF???

Fotky ze sobotního Perpeta naleznete na stránkách klubu, na adrese: http://perpetuum.cz/gallery/parties/95-soulstice/ (podotýkám, že některé fotky fotila moje kamarádka Alča – na poslední fotce na blogu s Deivisem, finální úpravy jsem si vzal na starost sám). Dnes mě čeká promítání na E-motion a zítra focení v Red Catu. V neděli odjedu pro změnu já do Prahy a budu tu až ve středu.

P.S. Pokud jste homosexuální orientace, tedy gay nebo lesba, nebojte se vyplnit tento dotazník, pomůžete tím jedné studentce.