aneb o důchodcích a návštěvnících vernisáží…

V úterý jsem si splnil limit a nachodil kolem 10 000 kroků, ve středu jsem byl línější a nachodil jen 5 000 kroků a včera jsem si sáhnul do svědomí a nachodil 10 700 kroků. Ano, začínat takovou větou zápisek na blogu vypadá dost divně. Vítejte!

Když jsem se před měsícem zkoušel zkontaktovat Dustyho Kida, který dnes vystoupí na Flédě (a to přesto, že si poranil nohu), tak jsem doufal, že se mi na MySpace ozve. Bohužel se tak nestalo a protože jeho tvorbu moc neznám, musel jsem vzít zavděk nápovědou od Flye a minimálně k jednomu songu bude mít opravdu stylovou projekci. Mimochodem v poslední době přemítám o tom, zda bych neměl zauvažovat o výrobě vlastního DVD se samply pro VJe ve formě, v jaké jsou k dispozici na webu programu Resolume. Zprvu jsem se toho trochu bál, ale čím víc nad tím přemýšlím, tím méně se toho bojím. Ostatně sebevědomí mi zvedla i příprava právě na tuto Elektru. Netušil jsem, co z jednoho jediného obrázku (smailíka) lze vyrobit, ale když ho upravíte do několika různých smailíků a potom to rozpohybujete a použijete pár efektů, tak to nakonec vypadá dobře i když víte, že původně to byl jen jeden malý obrázek. Inu ano, dnes to asi bude i o smailících, protože Dusty Kid je trošku acid…

Co jiného se stalo během uplynulého dne? Nejprve jsem vyhrál jeden tiket v KHL (ruská liga) a potom jsem zbylé dva projel. Inu není každý den posvícení, snad se dnes slovenská liga k mojí osobě nebude chovat tak nepředvidatelně, jako včera ta ruská. Jinak jsem trávil den přípravou na Elektru, ale stihl jsem si odskočit i na výstavu v galerii Plamínek blízko našeho pracoviště. Co o ní říct? Některá plátna se mi líbila, ale to přebil dojem z návštěvníků. Ano, byl to nejhorší zážitek dne, blízký ohodnocení: "totálního znechucení". Složení návštěvníků bylo dost překvapivé. Nečekal bych, že se v takovém počasí odváží tolik důchodců ven. Skoro mám dojem, že někteří potřebovali propustku od správy hřbitovů k opuštění hrobky. Rozhodně to poslední co bych od podobných individuí očekával, byl zájem o umění, protože pochybuji, že víc jak čtvrtina osazenstva měla dostatečný zrak na to, aby si všimla dvoumetrových pláten v galerii. To samozřejmě nebyl důvod mého znechucení, k tomu teprve mířím. Sotva skončilo úvodní slovo autorky, většina lidí se nevrhla na zkoumání obrazů, ale k chlebíčkům a nápojům (neříkám, že jsem to nikdy nedělal, ale přísahám, že nikdy TAK OKATĚ). Než jsem si během 7-10ti minut prošel výstavu, důchodci a sociálně slabší spoluobčané (nebo lidi, kteří se rádi oblékají do oblečení připomínajícího módu z Armád spásy) nezanechali na stolech ani jeden chlebíček. Přiznávám, byla to první vernisáž, kde jsem se stěží dostal alespoň k pití a dvěma "svatebním" koláčkům s kouskem jablečného závinu. Vím, že na málokteré vernisáži jde o vystavované věci, ale nezájem 3/4 návštěvníků o obrazy byl šokující i pro takového barbara jako jsem já. Nicméně pokud půjdete kolem areálu JMP na Plynárenské, klidně se do galerie zastavte, alieni už tam nejsou. Většinou do těchto prostor totiž nezavítá za celý den ani noha, pokud není ohlášena vernisáž…

A to je vlastně vše zásadní. Večer jsem zašel s kolegou do Sunakashi popřát Leonovi k narozeninám a pak jsem se doma věnoval animacím. Doufejme, že až se z Brna odštěhuju do Prahy, tak se mi čas od času podaří někde promítat. Miloslav šel nakonec spát až v 2.30, vstal v 7.30 a nevstávalo se mu lehce, když ví, že znovu spát půjde až zítra v busu Student Agency v 9.00 :-/