Valentýn, skoro dva dny beze spánku a zadek na eskalátoru…

Tak je za mnou další z víkendů. A taky pravděpodobně poslední promítání na E-motion, kterým jsem se s touto párty rozloučil. Rozloučení s klubem Fléda nastane až za necelý měsíc, kdy odpromítám poslední Elektru. Už teď mi to trochu chybí, na stranu druhou potřebuju mít trošku klidu na hledání práce a na stěhování se. Deivis ještě stále doufá, že si to rozmyslím a odpromítám ještě dubnovou E-motion, kdy budu oproti původnímu plánu ještě stále v Brně, ale myslím, že se nenechám zvyklat. Vím, že E-motion mají natažený rozpočet a že kluci nechtějí šetřit na zahraničních jménech, nicméně dlouhodobě nelze šetřit ani na těch domácích. Lange zahrál v pátek skvěle, ale návštěvnost nebyla moc silná a začátek párty nastavený na půl deváté byl zkrátka moc brzo. Pamatuju doby, kdy byl klub v deset plný, ale dnes se začíná plnít teprve kolem jedenácté až dvanácté. Pokud víte o nějakém volném VJovi, tak se na Flédě určitě ozvěte.

Byl to náročný víkend, to každopádně. Po odpromítané E-motion jsem dovezl domů PC a o půl deváté jsem už stepoval u Grandu, kam dorazil autobus Student Agency s menším zpožděním. V autobuse jsem spal hodinu, poté kvůli zamrzlé toaletě udělal řidič přestávku, lidi se hrnuli ven a potom dovnitř, takže jsem se vzbudil a už jsem nezabral. Dojel jsem do Prahy, koupil miláčkovi dárek k Valentýnovi a zamířil jsem na Budějovickou na oběd, na který nás pozvala Darinka (Maroshova sestra). První věc, kterou jsem si dal byla káva a poté následoval předkrm – zeleninové závitky. Marosh zvolil šneky a tak jsem poprvé v životě dal do pusy něco takkového. Nebylo to vůbec špatné, nicméně srnčí kýta byla daleko lepší. Mno, učím se užívat si života…

Po obědě jsme zašli k rodičům na zákusek (štrůdl), trochu jsem se vrtal v propojení DVB tuneru a PC, nicméně ke kýženému výsledku (dostat filmy z HDD tuneru do PC) to stejně nevedlo. Následovala cesta domů, milování a hned po jeho skončení nás navštívila návštěva. Marosh se tvářil docela unaveně, zatímco já byl s hodinovou přestávkou v buse na nohách 40 hodin. Spát jsme šli docela brzo, hned poté, co jsme na to zase skočili :). V neděli jsem vstal až něco po dvanácté, protože přece jen jsem trochu spánku potřeboval. Marosh udělal těstoviny s rajčatovým základem, kuřetem a ddochutili jsme si to chilli z Mark&Spencer. Následovala dvouhodinová debata na ICQ s Robíkem a Pepíkem, zda někam vyrazíme, což se nám nakonec i povedlo. Zašli jsme do Kava Kava Kava, které sice nemá snobský interiér, ale kafe v něm dělat umí. Zákusky pravda nebyly žádný zázrak, ale kvalitní čaj Harney&Sons mě opravdu potěšil. Faktem je, že Maroshe asi trochu trápím tím, že ho nutím vybírat místa, kam půjdeme. Jenže v Praze moc zajímavých míst neznám, takže dokud tam nebudu bydlet, tak se tomu asi miláček mocc nevyhne.

Večer jsme se koukli na Ať žijí duchové. Byla to skvělá volba a musím říct, že ten film ani po 32 letech nezestárl a i když mě bavil jako dítě, bavil jsem se i jako dospělý. Spát jsme šli kolem půl jedné nebo druhé (nevybavuju si přesně) a já měl nastaveného budíka na sedmou a rezervaci na osmou. Dojel bych tak do Brna v 10:30. Jenže když jsem se vzbudil a viděl dřímajícího Maroshka (což je pohled, který je mi fakt vzácný), řekl jsem si, že mu dám ještě pár minut, než ho tím, jak budu odcházet vzbudím. Poté jsem se vzbudil v 07:50, což znamenalo dalších propadnutých 170 Kč za jízdenku a novou rezervaci. Našel jsem místo v autobuse v 09:30 a tak jsem odcházel pár minut před devátou. Na eskalátoru na Budějovické jsem sebou švihl (v Praze docela dost sněžilo) a bylo to moje letošní první spadnutí na sněhu a první v životě na jezdících schodech – vypadalo to asi dost jako ve filmu, konec eskalátoru se přibližoval a já tak tak vstal). Ve dvanáct jsem dojel do Brna a šup rovnou do práce. Už aby byl pátek, čeká mě pohovor v Praze a hlavně zase celý víkend s Maroshkem.