pro zvídavé to o víkendu dopadlo 6:7 pro hosty – došlo tedy na 13 ejakulací za víkend a to je krásný výsledek…

Důležité schůzky je třeba nepodceňovat. A tak jsem v pátek na pohovor v Praze vyrazil docela brzo, se zhruba 40ti minutovou rezervou. Bohužel místo příjezdu 14.10 se díky bouračce na D1 náš autobus dostal na Florenc kolem 15.45, což nebyl moc reprezentativní čas a můj zadek byl z autobusové sedačky už docela otlačený. Pohovor jsem tudíž nestihnul ani ve zkrácené verzi a domluvili jsme se na nový termín o týden později. Pak jsem vyzvedl v práci miláčka. Měli jsme takové malé výročí – 3 měsíce a tak jsme zašli na večeři ven. Protože v Praze neznám moc míst, volba padla na miláčka a ten mě zavedl do restaurace Dynamo. Jde o příjemnou restauraci s velmi příjemným personálem. Pravda, návrh designu interiéru od studia Olgoj Chorchoj a Aleše Najbrta dostal časem trochu na zadek a čistý příjemný design ruší trochu reproduktory na stěně (určitě to šlo někam víc zamaskovat nebo zvolit méně výrazné) nebo hrubka v nabídce psané fixem na zrcadle (víno Müller Thurgau se nepíše s jedním L). Nicméně je to díky obsluze i skvělé kuchyni místo, kam by mi nevadilo se občas vrátit, zkrátka jsme si pochutnali. Po jídle došlo na něžnosti a po nich následoval film Sněženky a machři po 25ti letech a další dávka něžností. K filmu snad jen, že kdyby se to prostříhalo na poloviční stopáž, tak to sice nebude celovečerák, ale bude to znatelně snesitelnější. Patetická hudba, osudy některých hrdinů napsané tak, aby nemuseli skoro nic hrát (Suchánek jako televizní komik, Jeníčková jako herečka z Hollywoodu) a neustálé připomínání starých hlášek a vtipů. Ne, opravdu mě to moc nenadchlo.

V sobotu jsme vstali docela pozdě, byli jsme krásně unavení, což neznamená, že bychom začali den jinak než sexem (občas mám pocit, že nejezdím za Maroshkem do Prahy, ale do starověkého Říma :D) a pak jsme jeli na oběd, tentokrát k Darince a Stanovi. Stan dělal slovenské jídlo – pirohy s bramborou a bryndzou. Byla to ňámka, byť jsem si myslel, že pirohy jsou pečené nebo smažené. Ve skutečnosti to bylo něco jako vařené taštičky, ale mňamózní to bylo. Následovala oslava u AdaMMa a Barči, zprovoznil jsem jim světlo v pokoji (= napojil jsem objímku) a na diagnostiku DVB-T se nedostalo, protože se vůbec nerozjel. Zjistil jsem, že se do Prahy v prosinci přesunul už i Palo a tak večer tak nějak příjemně ubíhal. Večer jsme zakončili něžnostmi.

V neděli jsme vstali a krásně se pomilovali. Místo snídaně jsme si na Budějovické koupili rovnou oběd a pak jsme zamířili do kina. Fakt nejsem příznivcem současné české kinematografie, ale ostatně na co jiného jsme měli jít? Nový titul Marie Poledňákové Líbáš jako Bůh mě děsil už trailerem, ale ve srovnání se Sněženkami to je příjemný, svěží film plný humoru. Sice nevím, nakolik je chování lidí ve filmu reálné (syn podvádí manželku, která si to nechá líbit, jen trochu hudruje, hlavní hrdinka přebírá manžela jiné ženě a nakonec se tomu všichni smějí a plni tolerance i s bývalým manželem hrdinky tráví společné Vánoce na chalupě). Pravda je to možná spíš pro padesátníky než pro mladé, ale když tak nad tím přemýšlím, za pár let budu mít blíž k těm padesátníkům než k dvacetiletým. Líbáš jako Bůh ukazuje dnešní dobu ve svojí zrůdnosti víc, než utahaní sentimentální čtyřicátníci na horách. Je to zábavnější a stravitelnější, ale občas i smutnější. Následovala Érra a v ní i trochu plamenná diskuse na téma náboženství. Jsem ateista, ale během let jsem se naučil, že mohu žít v klidu a míru s věřícími, když mi nevnucují svoji víru a já jim nevnucuji tu svoji. Samozřejmě, že když někdo káže o toleranci a pak mi řekně, že jsem hloupý, protože nevěřím bibli, koleduje si o slovní přestřelku, kde je nejsnadnější a nejlogičtější to prostě otočit a argumentovat stejně idiotsky. Pokud jsem hlupák, protože nevěřím v něco, co je napsáno ve více jak 2000 let staré knížce, pak mohu s klidem tvrdit, že někdo je hloupý, protože v to co je napsáno v té knížce, věří. Argumentace obou stran je stejně hodnotná. Ale aspoň mi bylo nastaveno zrcadlo. Ano, já se dřív taky dokázal kousnout a raději odejít z diskuse. Následovala vodní dýmka doma a něžnosti.

Z Prahy jsem odjížděl o půl sedmé ráno. Spal jsem pravda jen 4 hodiny a očekával jsem, že se dospím v buse do Brna, ale spát se mi začalo chtít až před Brnem. Dojel jsem do práce a začal pracovní část týdne.