proč se mi zdá, že ty víkendy jsou čímdál kratší, když opak je pravdou a snažím se odjíždět co nejpozději?

Ve čtvrtek večer jsem po práci zašel na víno s Liborem. Doma jsem byl před večerkou (22.30) a stihnul jsem ještě hovor s miláčkem. V pátek jsem doufal, že se ozve kontakt ohledně práce v Praze, ale bohužel se tak zatím úplně nestalo. V pátek jsem v práci strávil jen pár hodin, protože jsem si přes týden nadělal několik hodin navíc. Cestou do Prahy jsme tentokrát nepotkali žádnou nehodu, takže jsme dorazili včas. Ozval se mi spolužák ze základní školy, takže jsme trochu probrali život v mém rodném městě. Pravda, za patnáct let, co jsme odešli ze základni školy se asi mnohé změnilo. Nikdy jsme neměli žádný třídní sraz, takže kdoví, kde je všem konec. Někteří údajně žijí v Praze (snad se k těmto lidem taky brzo přidám), někteří zůstali ve Zbýšově a věnují se místní mládeži a tělovýchově, někteří skončili v blízkém Brně a některé spolužáky asi bude náročné najít. Byly tu už nějaké svatby, nějaké ratolesti a to je něco, co asi hned tak nezažiju.

Svého Maroshka jsem si vyzvedl v práci, což bývá příležitost pro to, abych viděl Ivču a dal si s ní cigaretu. Marosh se rozhodl, že nakoupíme a udělal skvostnou panenku s mangovým kořeněným chutney z Mark and Spencer. Obávám se, že pokud nebudu v Praze dostatečně sportovat, narostu pod jeho vařením do nechutných rozměrů. Někdy si ze mně Marosh utahuje, že mám svůj první vztah. A asi má pravdu. Tolik lásky, co se mi od něj dostává každý víkend, jsem nedostal snad od všech mých ex dohromady. Nechtěl jsem to sem psát, abych si za pár měsíců zase nestěžoval, jak jsem narazil, jak se všechno kazí a podobně. Ale chápu, že když by si Marosh přečetl můj blog do minulosti (což částečně udělal), mohl by se ptát, co dělá špatně, že o něm nepíšu tolik chvály jako o těch minulých partnerech. A on nedělá špatně nic, kdepak, naopak dělá všechno nejlíp. Je starostlivý, pozorný, skvěle vaří, je s ním zábava a o vášni v ložnici tu asi moc novinek nenapíšu (tento víkend 6:6, protože jsem víc nemohl). Rozumíme si v mnoha věcech a v pár věcech si naopak oponujeme. Maroshek je člověk, který mi dává naději, že moje budoucnost bude po jeho boku, je to moje štěstí, umí mě obejmout i utřít slzu. A já doufám, že ho nikdy nezklamu.

Spali jsme dlouho a vstávali v sobotu před jedenáctou. Proběhl úklid ve třech, takže to nezabralo moc času. Oškrábal jsem brambory a Marosh z nich vykouzlil skvělé zapékané brambory se zeleninou a vepřovými nudličkami. Moje námitky, že to maso je prorostlé a plátky brambor příliš tenké se ukázaly býti lichými. Bylo to fantastické a dokonce jsem si i přidal. Po obědě jsme zašli na pivo se "sousedkou", což je heterácký kamarád Maroshe z dětství a následovala Dívčí válka v podání amatérského divadla Okko. A bylo to výborné představení! Ano, pár let jsem v divadle nebyl, nicméně s Maroshem se asi další absenci divadelních zážitků vyhnu. Po divadle jsme spolu s Pepíkem, Robinem a Jiříkem zašli do Friends. Tam to drahouška moc nebavilo. Hudebně to prý bylo daleko lepší ve středu. A k tomu jsme se střídavě zlobili jeden na druhého. Odcházeli jsme kolem druhé, ale spát jsme šli až o půl páté ráno. Nebylo to ale jen kvůli milování, docela dlouho jsme strávili povídáním.

V neděli jsme tak tak stihli brunch menu v Radosti FX (vaječná omeleta je vydatná) a ochutnali nejlepší zákusek v této galaxii – mrkvový dort s rozinkami. Pak jsme se rozloučili s Robinem a Pepíkem a zastavili jsme se doma u rodičů. Půjčili jsme si vrtačku a chvíli to vypadalo, že se mi po třech týdnech povede protáhnout kabel z chodby domů. Nakonec to ale zase nedopadlo, chyběl nám dlouhý vrták. A tak jsem večer koukal s Maroshkem na Tajnosti. Konečně jsem tento film dokoukal. Sice mám od Alice Nelis raději Výlet, ale jestli u nás někdo umí točit pocitové filmy o lidech, bude to právě ona. Sbalil jsem si věci do batohu, nachystal oblečení a ráno v šest jsem vyrazil poloprázdným metrem na Florenc. Tentokrát jsem si v tradičně opožděném busu Student Agency nemohl užívat dvou sedadel, ale naopak jsem seděl vedle pána, jehož lokty se mi zapichovali do boku. Cestou jsem psal dnešní zápis a koukal na třetí díl seriálu "Hotel Babylon", což je mimochodem opravdu příjemný seriál.

Co víc říct? Už aby byl zase pátek. Tento týden dojede Marosh za mnou a na pár hodin se mrkne i na Elektru…