nádherný víkend v Praze a tvorba masových vrahů pomocí několik let starých počítačových her…

Začneme rovnou něčím hodně blbým, ať pak moje texty vypadají v porovnání se začátkem jako esej Stephena Hawkinga na téma cestování časem skrze černé díry. A vítězem je pan Daniel Poláček se svým neuvěřitelně skvělým tipem, jak uchovat i v zimě svůj foťák v teple. Představa, že před každým focením navařím batoh brambor, které pak jednotlivě obalím do alobalu a zasypu s nimi foťák je jistě velmi lákavá, vždyť kdo z vás by mimo fotovýbavy nechtěl vláčet na focení i batoh brambor? Jak zahřát fotoaparát před mrazem obyčejnou bramborou.

Co jinak? Pátek pohoda, bohužel díky neustálemu posmrkávání a kašlání se nekonala Roxy, ale postel. Nebudu si tu hrát na andílka. Samozřejmě, že byl i sex, stejně jako v sobotu a neděli a vlastně taky dneska ráno a vůbec nevidím důvod, proč by tomu nemělo být stejně i zítra…

Měl bych si psát, co jsme který den dělali, protože se mi to trochu plete, míchá a na spoustu věcí zapomenu. Tak v pátek měl narozeniny Libor, to si pamatuju. Taky jsme dělali obrovský nákup jídla. V sobotu miláček vařil skvělého Pangase se šťouchanýma bramborama (alespoň jsem pomohl s oškrábáním brambor) a šli jsme se kouknou na jeden byt. Dokážu si představit, že by nám 80 m2 mohlo stačit. Večer mě jaksi chytila horečka a zalehl jsem. Pak jsem po večeři dostal zákusek – panáka vaječného koňaku a z nočního stolku jsem jej shodil na zem. Co všechno jde trefit jedním panákem? Stolek, zem, rifle, batoh zvenku, batoh zevnitř. A Marosh sice hudroval, ale všechno to uklidil. Maroshek je kluk, který mě desetkrát denně přesvědčuje svými činy o tom, že jsem nikdy nechodil s lepším klukem. Večer jsme si pustili Watchmany, ale v půlce se nám to seklo. A ani nevím, jestli to bylo špatně nebo ne. Možná se ten film ke konci nějak rozjede, ale první hodina docela nuda, takže jsme nakonec zkusili film Kamarádova holka a docela se na to dalo koukat, protože v rámci žánru – lehká komedie to je myslím docela fajn film.

V neděli jsme se stavili na oběd u rodičů. část kuřete ala Hofman jsem pak dostal ještě sebou na dnešní oběd a už teď se docela těším. Oprášil jsem si pájení (zkrácení přívodního kabelu ke sluchátkám a napájení zpět) a taky 3 díly seriálu Ordinace v růžové zahradě, který mimochodem není ani zdaleka tak hrozný jak jsem čekal. Naopak, je to docela šikovně napsané a možná se na to začnu koukat. Večer jsme si dali ještě filmovou verzi Taková normální rodinka a to je pro změnu běs a mor, moc vtipné to není.

A nakonec něco jiného. Protože jsem potencionální masový vrah. Dospěl jsem k tomu velmi jednoduše, stejně jako střelec z německé školy totiž mám na PC střílečky. Tactical Ops i Counterstrike mám obzvláště rád. A anketa na idnes je nekompromisní, většina lidí je pro omezení násilí v počítačových hrách. Tento svět je neuvěřitelně pokrytecký. Zatímco vojáci v Iráku masakrují civilisty naživo, zatímco vyšetřovatelé z USA mučí zajatce, tak v Evropě si lidé myslí, že omezení násilí v počítačových hrách může spasit svět? Už dnes jsou hry značeny stejně jako filmy ratingem. Nevěřím, že ti lidé na škole zemřeli jen kvůli tomu, že ten kluk hrál počítačové hry na vojáky, ale věřím tomu, že kdyby si jeho otec lépe zabezpečil své zbraně, mohlo žít o pár lidí víc…