nevím proč, ale od té doby co jsem se vrátil z Prahy do Brna mi připadá, že celé město smrdí jako hovno, dokonce jsem včera i dnes ráno kontroloval podrážky…

V pátek jsme zůstali doma a popíjeli jsme bílé medvědy (šampus s vodkou) po dvou skleničkách jsem byl docela opilý a nebyl jsem sám. K našemu čtyřměsíčnímu výročí jsem miláčkovi pořídil parfém Jil Sander a inkasoval jsem originální DVD Stopařova průvodce po galaxii. Miláček nemohl usnout a tak hledal, kdy jsme se vlastně poprvé setkali. Zjistil díky mému blogu, že se tak stalo 22.2.2006, takže jsme měli docela nedávno tři roky výročí od našeho prvního setkání. Trvalo nám to asi dva a tři čtvrtě roku si k sobě najít cestu, ale řekl bych, že pokud někdy někdo můj blog zfilmuje jako nekonečný seriál o buzně, tak tohle bude připadat scénaristům příliš klišoidní. O víkendu mimochodem Marosh vystrkoval růžky a projevoval se docela aktivně. Jak s oblibou říkáme: "Vyš*kal mi skoro mozek z hlavy"…

V sobotu jsme měli návštěvní den. Marosh servíroval lososa s lilkem a bramborem. Měl k tomu samozřejmě plno poznámek typu: "ta ryba je přetažená" (v této hantýrce se už i já začínám orientovat a vím, že to neznamá, že se utahala vyčerpávajícím plaváním), ale já si fakt pochutnal. Myslím, že Maroshe jsem slyšel pochválit si jídlo tak maximálně dvakrát v životě, já jsem oproti němu šťastný člověk (spokojený). Nejprve jsme zajeli do Berouna, kde bydlí Maroshkův kamarád Dominik s manželkou a dětmi. S obouma klukama jsme blbnuli, stavěli jsme si různé věci z různých stavebnic, udělal jsem pár fotek a následovala další návštěva, tentokrát v Hudlicích u sestry od Maroshe. Páťa roste jako z vody a už docela věrně napodobuje maminku při uklízení, běhá a hadrem "čistí" židličky. Cesta zpět byla opět na mojí maličkosti. Ve tmě se mi neřídilo úplně tak jak bych chtěl, ale ten protijedoucí autobus jsem nakonec minul :). Pak jsme se koukli na Posledního skauta v TV, trochu se poštěkali a šli jsme spát.

V neděli jsme doháněli to, co jsme zanedbali v sobotu (nějak mě ty děti utahaly a nepomohl ani doping v podobě moučníků). V neděli udělal Marosh vepřové a hovězí kostečky a s klobáskou, které nafasoval naložené od své sestry. Myslím, že za ty 4 měsíce co jsme spolu mi ještě nenaservíroval jídlo, které by mi nechutnalo. Taky jsme spolu svorně hledali práci, koukajíce každý do svého notebooku. Večer jsme se rozloučili a ani to moc nebolelo, protože se uvidíme zase ve středu. Trochu se mi pravda zkomplikoval odjezd, protože jsem měl odjíždět posilou číslo 1, ale na jejím seznamu jsem nebyl nalezen. Nemohu říct, že jsem zůstal zcela klidný, protože vím, že se mi dopoledne opravdu ukázala v 19.30 jen posila 1, přesto jsem zamířil ještě k posile 2 a na jejím seznamu jsem byl. Budiž. Hlavní je, že jsem se dostal včas do Brna a ráno jsem mohl vstát a jít brzo do práce.

Mimochodem finanční krize není mýtus. Rozhodně existuje a je i tady. Když mi během dvou měsíců nabízejí stejnou pozici již potřetí (pokaždé jiná personální agentura), tak těch volných pozic asi není v Praze tolik, kolik by bylo vhodné…

P.S. Nové album Pet Shop Boys zní (narozdíl od nových U2) mimochodem docela poslouchatelně…