po operaci se stále necítím nejlépe…

V pátek jsme večer zašli do Mimózy, což je na Pankráci. Slova tam moc slyšet není, takže jsem nejdřív myslel, že budu hlavně poslouchat, ale Dan i Nataša byli skvělí společníci a díky častému polykání (pil jsem pivo) jsem nakonec mohl i mluvit. Dal jsem si i jednoho panáka, což moje drahá polovička nenesla nejlépe, ale chápu, že vzhledem k tomu, že jeho expřítel ho jednou opilý napadl, dává si na to pozor. Nakonec jsme se oba uklidnili a domů došli spolu. Marosh se mi koukal do krku (a ten prst mi do něj nemusel vrážet tak hluboko) a obává se toho, že se do rány mohla dostat infekce. Kontrola v pátek snad napoví víc.

V sobotu to byl opravdu náročný den. Na oběd byl pozván Libor s Jirkou, takže jsme vařili (opět jsem pomáhal hlavně s přílohou) a uklízeli. Původně jsem chtěl jen trochu uklidit tu největší špínu, ale za chvíli jsem už drhnul i kachličky. Nenávidím poloviční práci, takže když už, tak už. Marosh udělal kuřecí vývar, k tomu Pangase a salát s mrkví, hruškou, ředkví a kdoví s čím ještě. Bylo to dobré a bylo to vlastně moje první jídlo v pevném stavu po operaci. Následoval zákusek (kluci donesli), moje první cigareta a pak jsme pokračovali v úklidu. Když jsme skončili, došli kluci z Jablonce a chvíli po nich i Sylva s devítiměsíčním Hynkem. Bylo to zkrátka odpoledne plné návštěv, uklízení, vaření (večeři jsem tentokrát dělal já – hemenex s bramborovou kaší) a když jsme měli odejít do klubu, byli jsme s Maroshem zralí akorát tak do postele.

Jenže já nejsem zvyklý z boje utíkat a tak jsem se nakonec nějak zmobilizoval, byť jsem sammozřejmě třikrát denně musel brát něco proti bolesti. Ve Friends jsme se bavili, ale skoro to vypadalo, že já nejvíc. Marosh byl unavený a Pepík s Robinem se neukázali. Nejvtipnější na tom je, že tam údajně byli, jen nás v tom obrovském (sarkasmus) klubu nenašli. Domů jsme jeli něco přes půl třetí, což byla díky posunu času vlastně půl čtvrtá. Sprcha, sex a spát jsme šli v pět ráno.

Když kluci odjížděli, byli jsme s drahým ještě v posteli. Pak nás čekal oběd u rodičů a kolem čtvrté jsme byli zpět doma. Zatímco můj muž polomrtvý únavou se učil kontingenční tabulky, já jsem upravoval fotky. Pak jsme ještě dováděli chvíli v posteli, protože díky mojí operaci jsme se tomu nevěnovali tolik. V sobotu i neděli se mi podařilo odpovědět na jednu pracovní nabídku a už v tom docela získávám praxi. Sice stále nevím, co konkrétně bych mohl dělat, ale vím, že potřebuju plat alespoň 35 hrubého. Je to jen otázka času, prostě to chce každý den zkoušet a jednou to prostě výjde. Zkouším se naučit základy Active Directory a administrace SQL. Takže snad to výjde. Nějak se totiž s Maroshem loučím nerad a docela rád bych z Prahy v neděli večer nebo pondělí ráno neutíkal. Cesta busem proběhla v pohodě, v Brně jsem byl kolem čtvrt na jedenáct, doma po půl a šel jsem spát brzo. Přeju pěkné ráno a krásný den vám všem…