Ve čtvrtek byl nádherný den, ale já se cítil mrtvolně. Jarní únava o sobě dala vědět a já jí podlehl. Z práce jsem vypadl oproti předchozím dnům docela brzo, pokusil se svoji utahanost zvrátit kávou v Sunakashi (ne, wifi tam stále nefunguje) a pak jsem se vydal směrem domů. Potřeboval jsem už vyprat spoustu spodního prádla a ponožek. Taky chvíli nefungovaly moje stránky, protože se měnil hosting a změna v přesměrovávání DNS chvilku trvá. Prohlížení nových pracovních pozic v Praze je čímdál nudnější. Některé nabídky jsem už viděl i sedmkrát, možná osmkrát. Z toho co jsem našel jsem odpověděl na jednu jedinou pozici, ostatně stejně jako ve středu. Napůl jsem unavený a mrzí mě to a napůl jsem naštvaný, že nejsem schopný najít práci v Praze, tedy v místě, kde nikdy o práci nebyla nouze. To co bych teď opravdu moc chtěl, je totiž být s Maroshem. V nové práci to nebude mít jednoduché a moc bych si hi přál nějak podpořit, moc bych si přál s ním usínat, potkávat se ve společném bytě, moci ho pohladit po vlasech nejen o víkendu. To mi fakt brutálně chybí, i když si každý den voláme…

V sobotu jsme měli v plánu výlet. Domluvili jsme se s Pepíkem a Robinem a vyrazili jsme na výlet autem. Moc to v okolí Prahy neznám, takže jsem byl docela zvědavý. První část trasy nás zavedla na Svatý Ján, což je taková skála blízko Lobodic, z které je výhled opravdu široko daleko. Je to trochu do kopce, ale díky skvělému počasí to byl docela příjemný výšlap. Následovala rychlá prohlídka jakéhosi lomu s vozíky (vzhledem k faktu, že je zde i muzeum a na skále nápis "Zdař Bůh", bude to mít cosi společného s horníky). Nejkrásnější fotky se mi ovšem podařilo udělat až na třetí zastávce, kterou se po obědě stala Velká Amerika. Byl to další lom, tentokrát s jezírkem. Fotku z tohoto místa naleznete někde na této stránce. Tím ovšem naše cesta ještě nekončila. Zajeli jsme se totiž ještě kouknout na nedaleký Karlštejn, kam jsme se sice nezastavili na prohlídku, ale myslím že i tak stačilo. Cesta k hradu byla lemována nejrůznějšími zvěrstvy. Většina suvenýrů měla spojitost spíš s Prahou než s hradem, hodně obchodů se sklem a taky spousta barevných paruk (tato část suvenýrů mě obzvlášť znepokojovala, protože doteď netuším co si o tom mám myslet). Pak jsme jeli do Hudlic, kde jsme vyměnili zimní pneu za letní (měnil jsem kola poprvé v životě). Cestou zpět nás pak na městském okruhu zastavila policie, protože chtěli nechat našeho řidiče dýchnout. Chudák Maroshek naštěstí narozdíl od ostatních nic nepil (v Hudlicích nás ostatní náležitě nalil David). V Berouně jsme ještě nechali fotky kluků a já přišel o část plomby na sedmičce vlevo dole. To je přesně ten zub, kde jsem měl zánět. Během večera pak vypadl i zbytek plomby a já tam teď mám opravdu velikou díru. Na večeři jsme se otočili ještě v novém působišti Maroshe. Dobrou pizzu doplnil opravdu skvělý salát. Večer jsme museli zkonstatovat, že jsme se za jeden jediný den na sluníčku i solidně opálili.