je to jako nekonečná telenovela, jen o něco delší a není to tak zábavné jako nudné mýdlové opery…

Mno to byl den. Jak Marosh poznal, občas mě z toho nekonečného hledání přepadne splín. Pozdě jsem vstal, pozdě jsem došel do práce, pozdě odcházet z ní jsem mohl. Za včerejší den na osmi serverech s pracovními nabídkami jsem našel pouze dvě pozice, na které jsem odpověděl a když jsem večer dostal pozvání na pohovor k jedné z nich, udělal jsem tu chybu, že jsem kliknul na stránky. Firma hledá IT technika, provozuje i internetovou kavárnu a HTML vypadá jak před 10 lety včetně "designu". Myslím, že jsem celý pokus o zaměstnání (kde bych odhadem bral sotva 20 tisíc) zničil dobře míněnou radou ohledně dvou překlepů, které mě udeřili do očí. Nemohl jsem si pomoci, jeden z překlepů byl v nadpisu odstavce a vůbec jsem nebyl sarkastický, ale moc šancí na to, že mi dojde odpověd si nedávám…

A co jinak? Po práci obchod, tentokrát žádná káva, kdepak. Nakoupil jsem nějaké jídlo, aby mi tu myšák (Marosh dojede dnes v šest)neumřel hlady a taky docházející šampón a portské pro rodiče. Aspoň doufám, že jsem ho nevezl rodičům minule. Doma jsem se nevyhnul úklidu, protože chození po koberci přestalo skýtat ten všem známý měkký standard. A když jsem převlékal postele, napadlo mě, že bych je mohl odtáhnout a vysát i pod nimi. Bylo to jako Kinder Surprise. Spousta drobných překvapení, ze kterých je jenom bordel. Mimo tuny prachu jsem našel i plastové zbytky od visaček od oblečení nebo třeba knoflík. Taky mám pocit, že to co se na zemi hýbalo byla malá kolonie pavoučků, takže s tou už je taky konec. Nenápadně jsem taky odklidil hrnek od minulé návštěvy Maroshe (ano, bude to už něco kolem měsíce, co tu byl naposled). Večer jsme si zavolali a nakonec jsem vynechal Ano, šéfe a raději chvíli hrál Quake III.

Když se tak brodím IT nabídkami práce, přemýšlím čímdál častěji, zda nezkusit štěstí v něčem jiném. Dost lidí si například chválí moje fotky, nicméně takových pracovních pozic mnoho není. Mohlo by mě bavit taky být redaktorem, ale je otázkou, jak moc finančně výhodné by to bylo. Na ekonomiku moc hlavu nemám, jednání s mnoha zákazníky denně by mě asi přivedlo do hrobu… Je ale potřebné udělat to, co dělají živočichové v přírodě vždy, aby přežili – přizpůsobit se.