Ráno nás naposled probudili řemeslníci, když začali sundávat lešení (Halelujá, halelujá). Pak došel na ranní kávu Robin, který měl cestu okolo. Já odešel současně s ním a jsem od včerejšího rána hrdým majitelem lítačky (tak se tu říká tramvajence). Poté následovala cesta do servisního střediska Nikonu na Kodaňské. Počkal jsem asi půl hodiny, než na mě přišla řada, protože všechny příjmy do servisu vyřizuje 1 (slovy jedna) dívka. Ta mi mile sdělila, že oprava (tedy zamontování nové výbojky) může zabrat i měsíc a že bohužel nezjistí jak to časově výjde, protože technik má dovolenou a možná to pošlou do jiného servisu. Něco takového bych upřímně opravdu nečekal. Že bude mít firma Nikon jednoho technika na opravu blesků, považuju za stejně neuvěřitelné, jako fakt, že pro urychlení vyřízení zakázek to posílá servis firmy Nikon do jiných servisů. O výměně výbojky v délce trvání 1 měsíc snad ani nemluvě. Myslím, že v budoucnu budu svůj Nikon nosit o poznání méně hrdě, protože pochybuju, že stejně podivný servis mají třeba v Canonu. Dle reakcí na Facebooku dokonce někteří jedinci raději jezdí do servisu ve Vídni a tomu už říkám hodně špatná reputace…

Pak jsem se zastavil na slovíčko v Arkádách s Buchťákem, se kterým jsme se bavili o všem možném i o připravovaném datadisku ke hře Sims 3, který má vyjít zhruba v polovině listopadu. Cestou domů jsem ještě navštívil fotolab, kde mi zadarmo dali krabičku na film průhledné barvy a díky níž jsem si doma připravil takovou spartánskou rozptylku na interní blesk. Do krabičky jsem vyříznul otvor přesně tak velký, aby šla nasadit na interní blesk. Fotí to o poznání lépe, takže jsem ještě její zadní část (trochu nad bleskem a trochu pod ním) podlepil alobalem. Nic víc teď udělat pro lepší blýskání udělat nemůžu, nicméně s tímto provizoriem bude možné jak dofotit ponožky, tak udělat pár fotek pro Mezipatra. Tiskovka Mezipater začíná za necelou hodinu a půl ve Špálově galerii na Národní a již dnes večer kolem šesté je tam i vernisáž.

Tak a nakonec jsem si nechal, co něco, co jsem před desíti hodinama ještě sám neznal a to je píseň skupiny Wohnout – Ó, gramofón. Je to příjemně vlezlé, pohodové, sluníčkové, hřejivé a fajn, zkrátka něco, co by vám trochu mohlo rozsvítit den…