Do života se mi opět vkrádá neklid. Moje další práce není jistá a tak napůl čekám co bude a napůl se připravuju na to, že po skončení dosavadního projektu, (jak bylo v plánu) budu zase muset hledat práci. Nejsem ten typ, který se rozzářil při představě pohovorů. Dřív bych takového člověka považoval za anomálii, ale od té doby co s jedním takovým chodím, vidím spoustu věcí jinak. A pokud platí poučka, že vztah by měl člověka obohacovat, pak mezi mnou a Maroshem je opravdový vztah. Tak třeba dnes večer míříme na Radošínksé naivné divadlo do Bránického divadla. Minule mělo představení vtip i jiskru, tak věřím, že se budeme bavit i dnes večer. Život je zkrátka jako Tetris, systém je nastavený pro všechny stejně. Vždy záleží jen na tom, jak moc vám jde skládání kosteček různých barev na sebe. Někdo k tomu má předpoklady od přírody a někdo s tím má spoustu práce už v druhém levelu. Velkými tématy jsou v současnosti politika a počasí. Skoro v každém příspěvku se jim věnuju, tak na to dnes kašlu. Včera jsme

se večer koukli taky na film Precious, což teda taky není film, který by vám prozářil pošmourný den paprsky na pozitivní vlnové délce (omlouvám se všem fyzikům a podobně smýšlejícím lidem za použití totálně nesmyslného spojení jako "trvalo to světelný rok"). Film je mixem hořkosti a naděje a z čeho jsem byl skoro v šoku bylo totálně přesné herectví Mariah Carey, která se musela na plátně objevit asi 3x, než jsem ji bez makeupu zaregistroval. Výkony hlavních dvou představitelek snad ani komentovat nemusím. Nominace na Oscara za postavu matky byla oprávněná. Jediné znepokojivé na celém filmu (respektive nad mým uvažováním) bylo to, že jsem si uvědomil, že podobně zkurvený dětství mohla mít právě i matka Precious. Její postava zkrátka absolutně nechápala, co dělala špatně a že toho bylo! Když půjde všechno dobře, najdete recenzi na tento film asi brzo na serveru rave.cz :).

Takže pokud máte nějakou zajímavou pracovní nabídku, sem s ní! Já si už upravuju svoje CV a rozhazuju sítě. Mimochodem kolem právě teď prošel chlap, jež si hodil přes rameno tašku s velkým nápisem LOSTINSUPERMARKET. Jak příznačné! Kdo z nás se v supermarketech neztrácí? Video na písničku skupiny The Clash ale nečekejte, spíš se tomu zasmějme. A kdo se neztrácí v našem vlastním světě?