Tak já nevím, ale jeden můj nejmenovaný kamarád má teorii, že svět kolem nás nemůže mít jen 6 miliard lidí. Česká republika jich mám mít přes 10 milionů, ale ty zásadní lidi stejně všichni znáte. A když je neznáte vy, zná ho někdo z vašich kamarádů. Proto jsou lidé udržováni v klamném pocitu, že je nás tolik, ale ve skutečnosti je nás v republice sotva pár stovek tisíc. Takto jsem například všera žehlil košile Maroshovi a v tom se vztekl on, že nejede internet. To musím zapsat už jen kvůli tomu, že v 99 procentech případů se kvůli nefunkčnímu internetu vztekám já. A tak jsem mu průběžně zkoušel refreshovat prohlížeč. A když se internet rozjel, vykoukla na obrazovce tato stránka: http://storyofbiboy.sblog.cz. Mám k tomu jen dvě věci. Autor prý čte můj blog (díky) a autor píše fajn stylem, byť přiznávám, že jsem (a to už osm měsíců bydlím s Maroshem) asi moc prudérní. Jeho knížku už máme objednanou, jak mi Marosh právě sdělil. Já se nemálo pobavil u zápisu o fotbale, takže až dolouskám dalšího Ludluma, budu muset zkusit mrknout na nadějného začínajícího bisexuálního spisovatele. Minimálně zápisek o fotbalu a dieta Colina mě zaujala. Tukové vrstvy v oblasti břicha mi začínají přetékat přes kalhoty. Asi bych se měl začít hýbat, ale pořád se snažím zajistit to, abych se nešel hlavně klouzat. Vzhledem k tomu, že na konci měsíce budu bez práce a dost se nervuju, budu doufat, že ty červené pupínky na nohách a rukách nebudou počínající lupénka, nýbrž "jen" nervy.

Víkend byl relativně poklidný. V pátek jsme navštívili festival Habrovka, kde nás mimo piva a kafe zaujala jen Jana Kirschner, kterou pro změnu zpočátku nezaujalo publikum. Alespoň jsme z ní měli takový pocit. Ale jak řekl jeden z návštěvníků, kterého jsme minuli u přenosných toalet, v České republice takovou krásnou a nadanou zpěvačku nemáme. Měl pravdu, Kirschner zní naživo stejně dobře jako ze studia. Poté jsme ještě zašli s Danem, jeho ženou a s Lenkou a jejím Standem do nonstopu. Spát jsme šli ve chvíli, kdy mi mobil ukazoval čas 0:44.

V sobotu jsme vstali rozlámaní a rovnou si to namířili do nově otevřené kavárny a pekárny Mark&Spencer. Kafe fajn, pečivo jen sladké, místa k sezení nijak útulná a výhled ke stanici metra Budějovická, kde je frekvence santusáků a podivných individuí vyšší než je zdrávo. Stačilo si sednout a pozorovat to panoptikum. Lidi co zastavují jiné lidi s dotazem, zda nemají cigáro, lidé tak nějak zanedbaní, lidé napumpovaní nejen endorfinem. Člověku až ta sladká ňamka v podobě muffinu zhořkne. V pekárně bych uvítal nejen sladké pečivo, ale jinak to jde i když v nedalekém Coffe Heaven asi mají kafe lepší. Potom jsem uvařil oběd a pak se jelo na chatu do Jarova. Vzala nás tam Zuza, na chatě už byla Lenka s pejskem Rolfem a samozřejmě Zdeněk s Luďkem. Přežrali jsme se nemálo. Chata je pár kilometrů od Prahy, což neznamená, že by tam mobilní signál byl samozřejmostí. V neděli jsme se šli placatit na Pankrác ke kavárně "Na půli cesty" a vzali jsme sebou Robina. Chvíli jsem s ním diskutoval ostřejším tónem a pak jsem rezignoval. Klidně ať se oba chlapci ve svém vztahu plácají třeba dalších pět let, asi jim to dělá dobře…

V neděli večer jsme ještě shlédli pekelně špatnou parodii na MacGyvera s názvem MacGruber. Pár světlých momentů (hlavně ze začátku) nevyváží to peklo. Dialogy opravdu debilní, některé vtípky tak moc mimo, že by se tomu nesmáli ani v Alfa Centauri a celkově jen další film, který dělá ze žánru parodie odpad, který nepatří na plátna kin. Prostě hrůza. No a já teď už vyrazím do práce. Budu muset dočasně ukončit komunikaci se dvěma lidmi, kteří měli chuť si v 7:30 se mnou chatovat na FB. V 7:30 je můj mozek připraven na to číst zprávy a prohlednout si svůj profil, ale online komunikace? To jste se vážení posr*li!