Mám svoji teorii o chrápání. Jak asi ti, co mě čtou déle jak rok vědí, tak mám za sebou jednu operaci proti chrápání, která však nijak zásadně moji hlasitost během spánku nesnížila. Jsem těžký případ, mám zvětšenou mandli v krku (lidově cancík) a většinou dýchám ústy, neb nos mám málo průchodný, na čemž nese svoji část viny i vychýlená přepážka v nose. A tak jsem již objednán do vojenské nemocnice na další ORL vyšetření. Minule mi “jenom” čtyřikrát řízli do patra, rány poté zašili a čekalo se, že zjizvení na patru stáhne kůži, která by měla přestat vibrovat. Co mi udělají v brzké době nového nevím, ve hře je ta vychýlená přepážka a uříznutí mandle v krku. Co mě ale v souvislosti se vším tím napadlo je kacířská myšlenka, že ve skutečnosti jsou lékaři jen šamani. Je to přece přísně logické. Zatímco dřív lidé bohům obětovali jídlo, sem tam kozu a krev panen, dnes není situace o mnoho lepší. Srůstání jizev v dutině ústní není zrovna procházka rajskou zahradou. Plivání slin a krve do mističky brzo člověku přijde nikoliv jako nechutná, ale jako docela ulevující a příjemná záležitost. Abych zformuloval svoji domněnku do jedné věty: “Operace chrápání je moderní forma sebeobětování bohům.” Možná bych si měl ještě natřikrát zlomit ruku, aby mi dohodili kluci nahoře nějaký kšeft…

Víkend jsme měli o něco delší, ale o to náročnější. Po páteční svatbě jsme sobotu zasvětili (sic! zase to náboženství?) obědu a večer jsme zašli do klubu Mirage. Hudba v klubu je bohužel hlasitá tak, že se nedá bavit ani vzadu. Navíc objednání drinku na baru byl stejně vážný problém. Po chvíli dohadování, zda je donesený drink Maroshovi opravdu toužený míchaný “gimlet” nebo nějaká whisky, jsme došli k závěru, že přinesený “gimlet” je (podle ceny) Jim Beam. Mno, rozhodně si dávejte pozor na to, zda je vaše objednávka v tomto klubu přijata tak, jak by měla. V sobotu jsem upravil zhruba 200 fotek ze svatby, stejně jako v neděli. Během pondělí nebo úterý tak dokončím úpravu celé sady. Zlepšuju se, minule mi to trvalo při podobném objemu 2 týdny. V neděli jsme si dali brunch s Martinem a pak jsme nakoupili nějaké potraviny. Zbytek dne jsem strávil střídavě hraním Quakelive a úpravou fotek, zatímco Marosh si četl poslední díl Larssonova Milénia. V posteli jsem večer rozečetl posledního Ludluma kterého máme doma a tímto apeluji hlavně na Robina, aby Maroshovi vrátil toho Ludluma, co dočetl před měsícem :D !!!