No to teda byl zase den. Ráno jsem vyrazil na tradiční kafe a pak do práce. Tam se za mnou nejdřív stavila asistentka s tím, že ke mně posadí nějakýho člověka, což by člověk i skoro čekal, protože aktuálně sedím sám v kanceláři pro šest lidí. Mimo monitoringu tisku, který vlastně už nikoho nezajímá se moje aktuální pracovní náplň zabývá hlavně vytrháváním chlupů na rukách a v nose a hypnotizováním hodin na liště počítače. Trochu mi to začalo připomínat moje první roky v jednom plynárenském kolosu. A tak si aspoň mám čas procházet pracovní portály, což ovšem v oboru reklamy není práce ani na desítky minut. Pronudil jsem se dnem a chystal se pomalu domů, když mi bylo oznámeno, že bude potřeba předat většinu věcí, které byly napsané na mně. Výsledkem toho tak nakonec je to, že po dobu následujících 2 týdnů, po které potrvá ještě moje smlouva, budu "pracovat" na iMacu místo titěrném Macu mini. Minimálně na fotky se v HD kouká lépe, o tom žádná. Aby toho nebylo málo, tak jsem měl na střižně (Mac Pro) pár souborů, na kterých jsem se učil s Final Cutem a které jsem chtěl později upotřebit na nějaký nový DVD vjmix. Věnoval jsem tomu poslední dva týdny zpravidla patnáct minut denně, nastavil nejrůznější filtry, barvy a nechal výsledek půl hodiny renderovat. Kolega věnující se IT problémům můj účet i s plochou ale smazal. Dnes uvidíme, zda se rekonstrukce dat na disku zdaří.

Poté jsem si sbalil některé soukromé věci (500W lampy, stativ, přezůvky) a narval si je do batohu. Cestou jsem koupil chleba a svatební dar pro Hanku a Rosťu (který se jmenuje ve skutečnosti Martin, jak jistě víte) a sotva jsem odložil v předsíni batoh, šel jsem zkontrolovat k sousedům, zda je jejich vodoměr opravdu vadný, jak jsem slíbil telefonicky sousedovi Tomášovi. Musím snad zdůrazňovat, že moje Nokia E52 se samozřejmě při přijetí hovoru restartovala? Asi se fakt naseru a donesu ji na reklamaci. Otevřel mi jeho přítel jen v ručníku kolem pasu (což nebyl věru špatný pohled). Nechal jsem jej dokoupat se a zatím si hrál s kočkou, která se i přes zlomenou přední nohu jevila docela čile. Zjistil jsem, že vodoměr opravdu měří z prdele (na jeden litr teplé vody z kohoutku naměří 1,8 – 1,9 litru) a protože sousedovi volal zrovna Marosh ohledně dárku pro Hope, rovnou mi nakázal, ať uvařím dnes večeři. Udělal jsem vajíčka se zeleninou a šunkou a teprve potom jsem měl aspoň trochu času pro sebe. Pak jsem zaměřil své síly na výsledný produkt ze svatební veselice, no a byla noc. Byl to náročný den. Ještě štěstí, že když je mi fakt blbě nebo smutno, mám tu Maroshe. Když nesvítí to sluníčko venku, musí stačit to doma.

P.S. Začínají se mi nejrůznější oslavy a narozeniny zajídat. Kde na to pořád brát (smailík)? Jedna svatba za námi, druhá před námi. Dnes slaví narozeniny Hope, zítra otec, za měsíc máma… Mimochodem již podruhé se mi vrátili peníze odeslané na AXA spořící účet. Druhý pokus mě již stál na straně mBank 150 Kč a nevím zda chci dál zkoušet tímto způsobem funkčnost AXA účtu. A další blbá zpráva nakonec? Koncert Miky na který máme koupené lístky, byl zrušen. Potřebuju najít rychle práci nebo mi začne hrabat…