Podivná doba ve které žijeme. Svým titulkem jsem se pokusil parafrázovat jedno brněnské graffiti od člověka, co si říká Timo. Možná jeho dílko znáte i vy, léta se nacházelo mezi zastávkami Vsetínská a Krematorium nebo Krematorium a Celní. Možná tam existuje dodnes, to nevím. Léta tudy jezdila tramvaj číslo 5 a 8, dnes je to již tramvaj 7 a 13. Jak se nám ty časy mění… No a ale zpátky k tomu graffiti. Vypadalo takto (odkaz na moji fotku jsem nenašel, tak linkuju fotku od Tom D):

A právě něco podobného se mi honilo hlavou při poslechu nového CD, které vydal Martin Chodúr. Poslouchal jsem jej pečlivě při žehlení Maroshových košil. Martin Chodúr je Karel Gott, jen nový a lepší. Proč? Protože je zkrátka velmi těžké jeho hudební počin nějak objektivně zatratit. Po hlasové stránce jej zkrátka není možné strhat nebo mu něco vytknout. Ano, Martin Chodúr bude asi navždy takový ten suchar jak si jej pamatují všichni ze Superstar, ale on ani božský Kája není chodící reklamou na sexappeal. Jejich asexuálnost zřejmě příjde jejich posluchačkám sexy. Je to jejich volba a já ji respektuji. Společného mají ti dva víc než dost. Oba se vyžívají v dlouhých a rozevlátých melodiích, oba je vyzpívají obdivuhodně a přece ty tracky jen tak krouží kolem vaší hlavy, rozloučí se a zase zmizí. Tak nějaké takové je nové album Martina Chodúra. Na albu je přitom i pár rychlejších tracků, které mě bavili více. Co ovšem nechápu je předělaná verze předělané verze písně Paparazzi od Lady Gaga, se kterou zaválel Chodúr v jednom z finálových večerů. Zatímco v přímém přenosu přidal i klarinet a skladbu tím velmi příjemně obohatil, ve verzi na desce klarinet chybí. Oč vypilovaněji zní jeho hlas, o to sterilněji a vykalkulovaněji zní. Martin Chodúr není zpěvák pro pubertální holčičky a nikdy nebude. Být neatraktivní pětačtyřicítka lehce při těle, jak při jeho desce vlhnu a tajím dech. Doufal jsem, že mě Chodúr nějak příjemně překvapí. Nepřekvapil, odvedl svůj vysoce nastavený standard s neomylným zpěvem a je opravdu škoda, že česky zpívá jen v jediné písni – Vím jak to je (právě v ní ale jedinkrát působí jeho spodky až trochu komicky "… neříkej že nevím jak to JEEE"), která má skutečný drive. Chodúr má obrovský hlas, obrovský potenciál, ale ten na albu tvrdohlavě nevyužívá. Album ale stojí za poslech, hodnotil bych 8/10.

Víkend jinak dopadl dle očekávání. Ve Zbýšově jsme podstoupili přísný výkrmový pobyt, zastavili jsme se na kafi u Juskovic family a v neděli jsme byli docela utahaní. Vyžehlil jsem tak alespoň košile a věnoval se chvíli i Quakelive aréně.

P.S. Gratulace ODS k očistnému procesu a snad se v ČSSD zamyslí, zda by před volbami neměla následovat podobná obměna i u nich, jinak levice bude ztrácet i nadále.