Takže víkend. V sobotu nás čekala svatba Hanky a Rosti (Martina) na zámku Klenová a v Lehomi. Byla to příjemná svatba, konečně jsem taky mohl mnoho z mých známých představit Maroshovi. Nakonec jsem nefotil obřad, byl jsem rád, že jsem se sotva stihnul převléct. Spali jsme v nedalekém penzionu (ještě jednou moc moc děkujeme za odvoz) a z něj jsme ráno vyjeli směr Praha. Došlo k obrovským problémům v komunikaci na obou stranách a tak cesta do Prahy probíhala v tiché, ale sakra dusné atmosféře. Odpoledne a večer jsme si pár věcí vyříkali, takže jsme potom zašli do Podolí se chvíli slunit. Po Podolí následovala Erra a pak domov. Pocity z víkendu tedy značně smíšené, ale to se asi občas stává.

V pondělí jsem do práce vyrazil s vědomím, že oficiálně půjde o předposlední den v tomto zaměstnání. Nakonec to ale vypadá tak, že se to o pár dní protáhne a pak se uvidí. Den byl ještě stále poznamenán víkendovým rozporem, takže jsem neměl zrovna skvostnou náladu, kterou mi nevylepšil ani soused, kdy měl zase jednu ze svých afektovaných chvilek. Při pohledu na něj mi chyběl jen ten zvuk "cvak", kdy přepíná mezi módem "skoro milý kluk" a "všichni jste kreténi". Tím nebudu popírat t, že sám jsem byl nastavený na mód "jděte všichni do hajzlu", protože během hodinového hraní Quakelive Arény jsem musel jednou podávat ručník mému muži a jednou otvírat dveře právě sousedovi, který nesl svému ex knížku. Díky hlavě miláčka strčené mezi reproduktory se v posledních měsících asi nestalo, že by návštěvě otvíral Marosh. Minutová etudka u dveří pak měla samozřejmě za následek horší umístnění v právě probíhajícím kole Quaka. Nechyběl sousedčin stesk Maroshovi po telefonu, že jsem naladovej jak hovínko. Ano jsem. Ale my dva si zrovna nic vyčítat nemusíme.

Bude to dnes lepší? Nevím. Podle článků v novinách to tak nevypadá. Ty sračky jsou někdy moc. Příkladem budiž rozhovor s Jiřím Paroubkem, jehož psychický stav by mělo prověřit široké konzilium lékařů. Za všechny kraviny v rozhovoru vyberu pár perel, které Paroubek pronáší svojí typickou rétorikou, díky níž dopadly volby tak, jak dopadly: "Mně tyhle ty starosti médií zejména jako je Junge Fronta Heute unavují.", "Chci psát seriozním způsobem a ne neurvalým jako Miloš Zeman svoji autobiografii.", "Já se k vám nemusím už chovat jako předseda sociální demokracie, jako beránek boží, který snímá hříchy tohoto světa." Paroubek se nikdy nechoval jako někdo, kdo snímá hříchy světa, ale věřím, že se tak sám vnímal. Stihomam mívá různé podoby. Jestli se někdo někdy choval v politice neurvale, byl to právě Paroubek, to jeho styl prohrál volby ČSSD a dokud si to Jiří neuvědomí, neposune se ani o píď dál. Jestli mají budhisté pravdu a karma se opravdu odráží v převtělování, bude v příštím životě Paroubek prvokem.

Než číst žvásty od Paroubka, je lepší přečíst si něco od Věcí Veřejných, ty se totiž alespoň nebojí využívat v komunikaci s novináři humor. Vždyť slyšeli jste v poslední době něco humornějšího, než toto: "VV: Ministerstvo vnitra musí být důvěryhodné, proto by ho měl řídit John"? Nebudu se pouštět do vysvětlování tohoto vtípku, nicméně jestli ještě někdo v této republice věří tomu, že Radek John je důvěryhodný, tak je dobře, že tam sedí. Češi si prostě volí dementy účelově, jinak by totiž přišli o hlavní téma k vychlazenému půllitru…