Tak to tedy byl víkend! Když jsme v páteční odpoledne seděli u bazénu v Praze u Lenky s jejím přítelem, padl před devátou večer nápad, že bychom mohli odjet na prodloužený víkend do Chorvatska. A tak jsme Standovým autem odjížděli kolem půlnoci z Prahy směr jih. A pak že buzny potřebují spoustu času na sbalení si věcí. Dokonce jsme ani nic nezapoměli. V autě jsme se moc nevyspali, Marosh konkrétně vůbec, ale před polednem jsme dorazili do Poreče, našli si ubytování a po obědě jsme se už váleli u moře. Musím říct, že kvalitní sluníčko i moře mi už trošku chybělo, protože na našem posledním výletě v únoru v Barceloně jsme na koupání neměli odvahu. Tady odvahy nebylo ani třeba, protože teplota vody byla kolem 28°C. První den jsme se váleli na betonové "pláži", ale druhý den jsme našli nádhernou oázu zvanou Plava Laguna (což zní jako z filmu Patý element, že jo?). Písek zde sice nebyl, ale sprcha, dobrý vstup do vody i blízký stín borovic se ukázal jako dostatečně komfortní řešení. Chorvatské pobřeží není tak krásné jako to na Krétě a ukrývá i nepříjemná překvapení. Například druhý den jsem při prvním výlezu z moře zabodl do svého pravého ukazováku (tedy do pro mě nejvytíženějšího prstu) tři ostny mořského ježka. První dva mi Marosh z bříška prstu vydrápal jehlou, nicméně poslední kousek zalezl hodně hluboko a ten jsem vymáčknul až v autě na italské dálnici. Při Všech dalších koupáních jsem se pak nořil do vod s větší obezřetností.

O Chorvatsku jsem před cestou moc nepřemýšlel, protože na to ostatně ani nebylo moc času, ale vždy jsem jej považoval tak trochu za lowcost. Na stranu druhou tahle mikrodovolená svůj účel splnila. Při relativně nízkých nákladech (vše včetně benzínu a ubytování) vyšlo od sobotního poledne do úterního poledne asi na 4500 Kč na osobu, což není závratná částka. Neomezovali jsme se přitom na domácí stravu. Jídlo v restauracích v Chorvatsku je cenově zhruba na úrovni ČR, jen porce mi přišli větší. Pivo je lehce dražší, ale obávám se, že jsem zde za necelé 4 dny totálně zparchantěl a pivo se Spritem si nyní budu míchat i v ČR.

Celkově bych označil Chorvatsko za příjemné překvapení. Samozřejmě platí, že češtinu, polštinu a ruštinu slyšíte na ulicích skoro častěji než místní jazyk, což nemusí každého bavit. Osobně mi skoročeština obsluhy v restauracích nebyla moc příjemná a raději bych s ní mluvil anglicky, ale tam se pro změnu nechytala obsluha, která vládla maximálně němčinou. Výlet přinesl taky jiné poznatky než jen ty zeměpisné. Například o "hudební" skupině Škwor jsem již slyšel, ale není to ani zdaleka taková hrůza jako třeba Kabát. Jistě, jejich texty jsou na stejně nízké intelektuální rovině, o virtuozitě hráčů asi taky nemá smysl mluvit, ale aspoň jsou ty tvrdé macho texty k úsměvu, když nic jiného. A to se v koloně aut posunujících krokem po slovinských dálnicích musí umět ocenit. Nejen slanou vodou živ je člověk na Istrii, takže v pondělí jsme vyrazili do blízkého městečka Rovinj. Mimo malebných romantických uliček ve městě a všudypřítomných místních stánkařů nabízejících jen prvotřídní a nepadělané zboží (Sarkasmus? Bazinga!) nás s Maroshem nejvíc zaujal jeden špinavý blonďák v místní kavárně. Ani na této dovolené ale k žádnému sexuálnímu dobrodružství nedošlo. Muselo nám stačit jen pokoukání na zajíčka. Pak jsme si utřeli sliny a vrátili se zpět do Poreče.