Protože jsem od 30.6. v řadách nezaměstnaných a dohodu o provedení práce jsem měl psanou právě jen do pátku, čekal mě poslední den strávený střihem videa pro nový video server, který se brzo narodí. Možná. Možná ne. Zda jsem strávil poslední měsíce zbytečnou prací nebo jen skoro zbytečnou mi přijde docela jedno. Potom jsem si zašel do redakce jednoho z českých deníků, s nabídkou typu: "Chcete mě?" A protože nevím, zda mě chtít budou či ne, jsem stále nezaměstnaný a čekám, že mi dnes na stole přistane pracovní smlouva, což bude dilema. Jistota pracovní pozice je lákavá, ale obsah této práce a k tomu mzda nedosahující ani mzdy průměrné (vydělával jsem vlastně někdy tak málo, abych nedosáhnul ani na průměrnou mzdu???) nejsou něco po čem bych hltavě skočil. A tak pondělní den strávím poflakovaním. Rozlepím oči, umotám brko možná, sednu si na kávu, u ní upravím nějaké fotky z Chorvatska a vyzvednu si věci z kanceláře, které již čekají naskládané v igelitce. Tak nějak to bude. A jak to BYLO?

Tak o pátku už asi nějakou představu máte. Den jsem zakončil odtažením pračky a umytím nechutně zaprášené země za ní. Taky jsem umyl toaletu, už to potřebovala. V sobotu ráno jsem skočil koupit snídani a vyrazili jsme za klukama. V plánu bylo koupání a grilování, nicméně již načnutý alternátor naší obstarožní Felicie v zácpách na R10 zkolaboval. Nebyl sice jediným, hned za námi zkolabovalo další auto, nicméně do dvou hodin byla závada provizorně odstraněna týpkem z Prahy na benzínové pumpě Robin Oil. A my jsme konečně dojeli do Lhoty. Koupání v bývalém lomu bylo luxusní a já si u toho četl knížku Jana Folného – Od sebe i k sobě a překvapivě dobře se bavil. Jak to říct narovinu? Nemám moc rád bisexuály. Ostatně většina gayů je nemá moc ráda. Nebo by s nima alespoň nechodila, protože co když se jednou vašemu bi klukovi zasteskne po holčičím klíně a pěkně tvarovaných trojkách? Tenhle bisexuál má u mně vyjimku minimálně v tom, že bych s ním klidně zašel na pivo. Napsal svou knihu/blog tak zábavnou formou, že mě to baví číst. A podotýkám, že mých posledních 8 knížek byly thrillery od pana Ludluma. Ale zpátky k vodě a klukům. Odpoledne dorazil i Tomáš Blahuta a jeho dva kamarádi. Ve stejný den se na Lhotu vydal i ex od Maroshe Tomáš s kamarády (přestože jsme mu nabízeli sami, aby s námi jeli). Telefon si nechal doma, jeho kamarádi v autě a obíhat celé jezero a hledat jej se nám nechtělo, tak snad si to kluci aspoň pěkně užili. Večer pak naši hostitelé připravili grilování a postupně nám předvedli nejen svých pět čivav, jednoho křížence a kočku, ale i svoje rozlehlé panství.

Nebýt únavy, mohl se ten večer vyvinout všelijak a to přesto, že to nebylo v plánu. To mi začalo být ale jasné až teprvé ráno během konverzace. Jak s oblibou říkám, mám sociální empatii žulového kvádru a některé věci mi zkrátka nedochází. Po snídani, kterou připravili kluci (míchaná vajíčka) jsme se vypravili znovu na Lhotu, kde si Marosh potřeboval nutně ještě jednou připálit záda (ačkoliv jsem jej mazal) a já potřeboval spálit lýtka (ačkoliv mi je Marosh mazal). Nic za co bychom mohli dostat Thálii se sice nestalo a žijeme, nicméně ve vodě se začaly věci vyvíjet všelijak a to asi i díky faktu, že jsme si mimo vyhrazenou nudapláž udělali nudapláž vlastní a do vody jsme chodili (až na jednu vyjímku, která nakonec měla k orgasmu ve vodě nejblíž) bez plavek. Asi začínám konečně dospívat. Optimální počet lidí při sexuálních hrátkách mi vždy přišel jako pevně daný – DVA. Asi nastal čas to přehodnotit. Každopádně vedro nevedro, po příjezdu do Prahy (vzduch 35°C, asfalt 48°C) jsme byli s Maroshem nadržení oba. Sice jej bolela hlava, ale jednu rychlovku přežil bez úhony, jen s jemně připitomělým úsměvem. Dali jsme si pivo s jeho rodiči v Coolně, provedli jsme malý nákup a potom si před večeří dali repete.