Tak tedy pondělí. Seznam včerejších činností na mém lístečku nebyl nijak rozsáhlý. Jen jsem měl koupit pytlíky do koše, dát kalhoty do čistírny, přikoupit nový pilník na nehty (předevčírem jsem poprvé vyzkoušel tento vynález a asi má své opodstatnění), doplnit zásobu parmazánu, koupit miláčkovi Svět motorů (jako každé pondělí) a ráno přibyla ještě položka "vyzvednout vyhrané lístky na P!nk". Ano, ano, dnes jdeme neplánovaně na koncert, Marosh opět prokázal velkou dávku štěstí, což mi v případě této zpěvačky vůbec nevadí. Nevíte ještě o nějaké soutěži o lístky na koncert Lady Gaga? Abych ji přeposlal Maroshovi.

Mimo pobíhání po městě se nic zvláštního nedělo. Zašel jsem si zkrátit svůj účes ke kadeřnici Lence, stejně tak si tam po práci skočil Marosh a potom jsme vyjeli do Odolené vody za Svatkou, Pavlou a Petrem předat fotoknihu. Cesta tam znamenala průjezd zacpanou Prahou. Při výjezdu z domu mi navigace v mobilu hlásila 28 minut do dojezdu. O dvacet minut a 3km později mi hlásila do dojezdu 27 minut. Pražská doprava je prostě na pikaču.

A dnes? Dnes slavíme s Maroshem výročí. Jsme spolu 20 měsíců, což není zrovna málo. V mnohém se Marosh stal rekordmanem. Délka vztahu, svatá trpělivost se mnou, první kluk, kterého jsem ukázal doma, první kluk se kterým bydlím, první kluk, který mě přiznává kdekoliv včetně práce, první kluk, kvůli kterému jsem opustil Brno a kluk, který mi zase dal víru v to, že vztah mezi klukem a klukem nemusí být jen o sexu a není věcí dočasnou trvající jen jednotky měsíců. Těch dvacet měsíců uteklo docela rychle, takže se těším na to, že za dalších 40 budu moct svého muže požádat o ruku.

A rozpis práce na dnes? Nic extra. Musím jen přeparkovat auto, otočím se v Ataxu za AdaMMem a kolem čtvrté mě čeká masáž zad a potom už ta Pink. Life is sexy…