Zapíjení naší malé neteře šlo podle plánu. Sežrali jsme se, Marosh večer blinkal a já druhý den ráno s tchánem na houby opravdu neodešel. Odpoledne jsme navštívili maminku malé Elišky (a Maroshovu sestru) a vypadá to, že obě holky jsou v pohodě, byť Elišku jsme ještě v inkubátoru spatřit nemohli. Jinak nelze nezmínit, že ceny v místním pohostinství jsou pro pražské často neuvěřitelné. Toust za 10 Kč, vodka s džusem 28 Kč, to stejné i rum s colou (ano, v Praze si za takovou cenu obvykle nekoupíme ani samotný džus nebo colu).

K zapíjení se ale váže i zajímavá věc. Obec Hudlice je rodnou obcí obrozence Josefa Jungmanna a první písemná zmínka o této obci pochází z roku 1341. Na její návsi je hostinec U růžového stromu, ale nikdo z místních vlastně ani přesně nevěděl, proč se tak hospoda jmenuje. Myslel jsem si, že více informací najdu na internetové stránce, ale ani to se mi nepovedlo, protože není funkční (http://www.restauraceuruzovehostromu.eu). Nakonec jsme ale během zapíjení stvořili legendu vlastní. Během večera jsme vyšli s Maroshem na chvíli ven na vzduch. Vedle restaurace nestál strom růžový, ale klasicky zelený. A jeho větve tak krásně chránily před světlem z pouličních lamp… Inu ano milé děti, nyní již hudlická restaurace má důvod jmenovat se "U růžového stromu", protože pod větvemi nejbližšího stromu si dva homosexuální milenci vyznali lásku a nezůstalo jen u slov.

Neděle byla o kapku méně rozjuchaná jako sobota. Když jsme dorazili do Prahy, čekalo mě žehlení. Kompletní hromadu prádla jsem nedal, ale i tak jsem z výsledkem byl spokojen (2x kalhoty, 7xkošil a 18x tričko). Pustili jsme si večer i druhý film z pera švédského autora Stiega Larssona (který se světového úspěchu svých knih nedožil – aktuálně obsadil v českém žebříčku prodávanosti třetí, druhé a první místo) a Marosh připravil z patizonu z rodinné zahrádky výborné placičky.