Tak nevím nevím jak popsat můj aktuální stav. Víkend (přestože jsem jeho větší část strávil v práci) byl vlastně super. Ochutnal jsem masovou kouli od Tomáše i dort s praženými plátky mandlí (v tomhle je už Maroshův ex o 3 levely dál než my). Taky jsem sledoval souběžně Československo má talent na Primě i Talentmánii na TV Nova a po prvním díle si už Talentmánii na Nově může pustit jen masochista. Nejen že to bylo zoufale nevtipné, ale zoufale trapný byl i Leoš Mareš. Byly doby kdy byl velmi vtipný, následovalo období, kdy balancoval na hraně trapnosti a vtipu a aktuálně je HLUBOKO POD úrovní Petra Novotného. Tím nechci říct, že by zrovna dvojice Prachař a Pyco nějak slovně excelovala, ale minimálně jim chyběla ta trapnost. Možná se do toho během dalších dostanou, celkově má totiž Prima daleko větší potenciál než rádoby zábavná estráda na Nově, která připomínala Ein Kessel Buntes (ročníky nad 1983 si to budou muset pravděpodobně vygooglovat).

Ale pojďme k věci. Tento zápisek vznikl na nemocniční posteli. Na polohovací nemocniční posteli v ÚVN. Wifi tu pravda není, takže používám mobil (brzo mi to utnou limitem). Zástrčka tu je i u postele (nejprve jsem ji přehlédl) a celkově působí pokoj útulně. K dispozici máme i dvě TV (já si donesl vlastní do USB). Jídlo asi nemá smysl hodnotit po prvním obědě, nicméně přiznávám, že se mi hlavou honili myšlenky na to, jak kvalitní stravu bych asi dostal ve vězení. Polévka vcelku dobrá, byť neslaná, mrkev s masem a bramborem krapet horší, kompot fajn a termix jako svačina na odpoledne. Jedl jsem před hodinou a už dostávám znovu hlad. Třeba tu i něco zhubnu.