Jsem zpět v redakci. Chybí mi tu tvrdě sarkastická kolegyně, která sedí naproti mě. Někdy je tvrdá, ale je to dobrý způsob jak mě donutit podat výkon. Někdy je tvrdá až moc. To se pak jen těším domů a snažím se moc nemluvit. Je to tu ale po operaci jiné nejen díky její absenci. Našel jsem si postupem času tři čtyři časové pauzy, do kterých šlo vklínit zapálení si cigarety. Jenže už 15tý den nekouřím (s vyjimkou jedné ručně balené cigarety v pátek). Jak se teď zabavit? První týden to asi nebudu muset moc urgentně řešit. Přece jen nemohu říct, že jsem plný síly, takže mi menší pauzy nevadí.

Dnes mě zaujalo ve světovém tisku toto: Australský právník o víkendu pověsil na internet záběry, jak kouří cigarety ubalené ze stránek vytržených z Bible i Koránu. Dobrý vtip, řekne si člověk, ale záhy je vyveden z omylu. Realita je drsná. Za toto video totiž právníka čekal vyhazov z práce (univerzita) a to přestože video z internetu téměř ihned zase stáhnul. Je v pořádku, že v takových sračkách jednou vychováte své děti?

A propos děti. O víkendu jsem konečně mohl spatřit malinkatou neteř Elišku. Je stále drobounká, ale úžasná. Její bráška Patrik je samozřejmě zlobidlo, ale kdo by nebyl ve dvou a půl letech? V neděli jsme navštívili Lenku a Standu, se kterými jsme letos byli v Chorvatsku. Mrkli jsme na fotky z dovolených, koukli jsme na snubní prstýneka vypadá to, že do roka budu fotit další svatbu. Dnes se mi stávalo tak brzo do práce těžce. Ale nedá se nic dělat. Tohle je prostě život a bez práce nejsou koláče, natož chleba.