Víkendu jsem se opravdu nemohl dočkat. Čtvrtek jsem zalomil doma v jednu v noci, v půl deváté jsem byl už zase u strojů a v pátek jsem se domů dostal kolem osmé večer. Opravdu jsem se necítil na návštěvu narozeninové párty Enimena, protože jsem se skoro těšil na hlídání dalšího dítěte z rodiny. Nakonec ale hlídal Marosh sám. Stejně tak si sám vyzkoušel Kia Ceed, protože mě vykopal na oslavu narozenin samotného. Měl bych mu asi poděkovat, protože jen díky tomu jsem mohl po nějaké době vidět Bennyho, AdaMMa, oslavence Enimena, Buchťáka, Kozla i Loba v jednom časoprostoru. Oslava byla trochu nad mé síly a zalomil jsem to ve dvě, prostě jsem to už fyzicky nedával.

Odměnou za to mi ráno byla nejmenší hladinka, kterou přítomný alkoholtester odhadl na 0,15 promile. Počkal jsem 3/4 hodiny (mezitím se testeru vybily baterky) a nakonec jsem Bennyho, AdaMMa i Buchťáka odvezl zánovním VW Golf zpět do Prahy. Nedělám často řidiče, ale Golf se řídil skvěle! Díky přespání ve spacáku a autě se mi podařilo nenachladnout, což považuji skoro za malý zázrak i být včas doma. Po krátkém zastavení se doma a víkendové práci z domu jsem hodil starosti za hlavu a dojel na oběd k tchánovi a tchýni. Poznal jsem tak Janku, Borise a jednoletého Borise juniora. Blbnuli jsme trochu s Patrikem a potom jsem už vyšťavený jak grep zaseknutý v odšťavňovači relaxoval doma. Třeba tím, že jsem setřel podlahu. Chudák Maroshek totiž v sobotu uklízel a já na úklid už nesáhnul ani nepamatuju. Což je jistě hodné zamyšlení. Proč mám tak málo času? Jde to nějak řešit? Budu to řešit? Samé otázky, žádné odpovědi. Přes všechny nejistoty jsem šťastný. Za měsíc oslavím svůj první rok v Praze. Za ten rok jsem ji nepoznal o moc víc. Je stále tajemná, uspěchaná, roztěkaná, odtažitá a přitom tak moc svá a sexy…