Neděle. Pohoda. V práci jsem skončil kolem šesté večer a těšil se domů. Tam mě čekal Maroshek a chvíli po ně dojela naše kamarádka a dovezla dva obří koše s houbama. Část dostal Tomáš, část známý od kamarádky a Maroshe a zbytek jsme zpracovali. Byla z nich kvalitní smaženice a část ještě sušíme (klouzky, bedly a modrající houby jsme snědli, k sušení se nehodí). I když to bylo pracné, moc děkujeme Sylvě za chutnou pozdní nedělní večeři. :)

Úterý, státní svátek nebo-li den pracovního klidu. Alespoň všude tam, kde to jde. Například novináři to tak ale nemají. Ti slaví svátky den dopředu. Což ale mimojiné znamenalo, že jsem měl volno na Maroshovy narozeniny. Útěchou mi mohlo být to, že jsem měl relativně klidný den i v úterý. Podíval jsem se do proslavené kanceláře Davida Ratha, položil mu několik otázek a hurá do redakce. Malé bezvýznamné plus sklidila moje sobotní práce v podobě pondělní reakce pana Paroubka, který osočil šéfredaktora z toho, že zabil svou babičku. Zda po něm bude požadovat taky omluvu (šéf po expředsedovi) nevím. Já bych jich ji na jeho místě vyžadoval…

Co jiného? Večeře u Káčy a Jima byla jako vždy geniální. Losos s pekanovými ořechy ladil a kozí sýr v salátu s čerstvými fíky to doplňoval stejně dobře. Taky jsem chvíli hrál s Andym Call of Duty na PS3 a i když jsem měl zpočátku problém vzpamatovat se z nezvyklého ovládání (my lidi od PC jsme prostě navyklí na klávesnici), postupně jsem se zlepšil. Pravda, v Need for Speed jsem lítal od krajnice ke krajnici, ale střílení mi šlo lépe. V prvních kolech měl Andy 8x vyšší skóre než já, v posledních už jen 3x, což ukazuje na fakt, že moje křivka učení možná není z nejstrmějších, ale stále tam nějaký potenciál je. Pravda, oživovat mě musel Andy daleko častěji než já jej. Celkově to byl velmi příjemný večer a hodnotím za jedna.