Můj pracovní týden by šel shrnout do nepříliš velkého textového útvaru. Tři dny v totálním smyku a teprve se čtvrtkem jsem dospěl k tomu, že to celé je naprosto stejné jako moje první pracovní noc v severní Anglii. Bylo mi chvílemi do breku, měl jsem chuť zkopat AdaMMa do kulatýho kosočtverce a hlavně si někde půjčit a hned koupit lístek domů. Nádobí jsem umýval do půl druhé a cítil jsem se totálně v hajzlu a neschopný. Druhý večer byl o dost lepší, asi tak o hodinu. Po dalších dvou službách jsem už končil v normální pracovní dobu a nádobí bylo na anglické poměry nadprůměrně dobře umyté (špatně umyté nádobí jsem umyl znovu, což jim přišlo zbytečné). Celé je to o systému. Zatímco v minulé práci vlastně ani zas tak moc nezáleželo na tom, jak rychle svou práci odvedete, protože systém rozpisů a služeb dokonale zabíjel osobní život, tady je to jiné. A právě ve správném systému leží ten správný klíč. Navíc je potřeba uvažovat i s tím, že příští pondělí budu zřejmě o něco rychlejší než v pondělí minulé.

A jak tedy vypadal tento pracovní týden?

Pondělí – Kruci, po víkendu jsem ještě víc zlomenej než v pátek! A kupí se mi tu všechno. Jde to pomalu, jak to dávala ta ženská přede mnou?

Úterý – Když půjdu na předváděčku, budu mít skluz. Musím tam. Super, hodinu nejel net, ani nedopiju kafe, musím tam naflákat pár věcí a pádím do showroomu.

Středa – Kurwa! Do prdele… Nic nestíhám. To nemůžu v životě nikdy dát. Pořád nemám do systému naházený všechno, co by být mělo, v mailu mi bliká 130 nepřečtených emailů. Jsem v hajzlu! Zítra nemůžu jít na oběd, musím nahnat čas.

Čtvrtek – Hmmm, šéf mě neustále nabádá, abych nebyl tolik ve stresu. Nakonec má asi pravdu. Maily jsem zkrotil, texty nakonec dodal, v systému je skoro všechno a co není, doklapu zítra.

Pátek – Thank’s God, it’s Friday!

P.S. Daří se nám být profláklejší a profláklejší. Sotva vytáhneme paty z domu, už visíme i na Youtube. No fuječky, fuječky fuj! To se děláááá? :) Tak přejeme Honzovi i s Maroshem ještě jednou, ať se knížka prodává!