Těžká rána opilcova, říkaval táta, když mě vyjimečně viděl po ránu nalomeného. Po firemním bowlingu se tak trochu cítím, ale být opilec, tak ani nemrknu, protože bych měl trénink. Místo obvyklého nesnídání po tahu navíc do sebe láduju dort od Darinky, sestry od Maroshe a buchtu od jejich mámy. Nevím zda za to může i víkendová výměna pneumatik, ale mimo stehen mě pěkně pobolívají i záda. V bowlingu jsem byl bezkonkurenčně poslední (jedinou konkurencí mi byl šéfeditor), v šipkách se mi vedlo lépe, ale ty nehrál každý.

Mimochodem jsem se tu nezmínil o víkendu. Takže Marosh ulehl s horečkama do pěřin, čímž padlo uklízení i naplánovaná setkání. Nepadla výměna pneumatik letních na zimní. Jen produkce změnila hlavního hrdinu, takže mohu konečně říct, že jsem se stal mužem. Dokázal jsem přezout auto. V sobotu jsme jedli u kluků nahoře a hráškový krém je opět inspirací. To druhé – závitky se svíčkovou, omotané pancettou a plněné špenátem (přílohou bylo rizoto). Někdy prostě příjde čas, kdy musíte rezignovaně přiznat, že váš soused vás přerostl o dvě třídy. Nevím zda to bylo po hlavním jídle nebo až potom, kdy Tomáš donesl tiramisu, ve kterém nebylo jediné neitalské suroviny. A tak když ze mně spadlo břímě uvařit oběd, mohl jsem zkusit moučník. Štrůdl se mi skoro i povedl, nebýt toho, že se ze spodu připálil. Ale jinak mi chutnal.

V neděli jsem opekl brambory ve slupce s rozmarýnem a na pánvi osmahl pangase. Nebyla to samozřejmě taková bomba jako u Tomáše, ale na to, kolik tomu člověk věnoval času, to bylo dobrý. Večer jsme koukli na RED s Brucem Willisem, Helen Miren a Johnem Malkovichem a nebylo to vůbec špatné. Jen kdyby už můj miláček neměl teploty nad 38°C a sem tam zimnici.

P.S. Jeden nejmenovaný klub a kavárna v Brně, kde měla být akce se zachoval tak, že manager podniku nebral telefony, a domluvená akce se musela přesouvat půl hodiny před začátkem jinam. Pro mě osobně zklamání, nikoliv však překvapení…