Tak tu máme zase víkend. Čím je člověk starší, tím rychleji ten čas utíká. Ale nakonec jsem si přece jen na to kafe, které jsem si plánoval během nepřítomnosti miláčka, zašel. Pravda, vyšel mi na ně čas jen díky tomu, že v Istnabulu byl šrumec a letadlo s mým pokladem mělo dvě hodiny zpoždění, tak jsem si na půlhodinky sedl do DBK s Orca Latté a wifi připojením. Večer se mi Marosh vrátil z Istanbulu a už se mi po něm docela stýskalo. Pravda, v jeho nepřítomnosti jsem chodil spát mezi půlnocí a jednou hodinou, ale jsem na sebe pyšný, že jsem nepodpálil nebo nevytopil byt. Ve čtvrtek se nám (konkrétně teda Vojtíškovi) povedlo koupit lístky na červencový koncert Take That v Mnichově, takže je na co se těšit v létě. Příští středu nás čeká Gay movie Párty ve Slováči, jinak to bude náročný týden, protože v práci mě čeká přesun do jiné kanceláře a po práci budu obrážet s foťákem Mezipatra.

Dnes je na pořadu dne trocha relaxu, Marosh se samozřejmě taky cítí vyšťavený. Přesto se dokopal k tomu připravit králíka, takže si dáme dnes jistě výborný oběd. Pokud se mi podaří nerozvařit brambory, zatímco si píšu blog. A největší problém který řeším? Za poslední dva týdny jsem nabral asi 3 kila, takže přemýšlím o tom, že až příště půjdu do lékárny, přikoupím si i nějaké projímadlo, abych v sobě nedržel jídlo zbytečně dlouho (specifický druh humoru, nevolejte prosím psychiatrii). Mám pocit, že nová práce je tak trochu zátěží na můj žaludek. Je to obrovský rozdíl oproti té minulé, kde se mi podařilo během dvou měsíců mít teplé jídlo jen jednou a po zbytek času jsem se stravoval bagetama a kávou.

A co život, vesmír a vůbec? Myslím, že jsem dospěl do stádia, kdy si už umím natvrdo, tváří tvář sobě v zrcadle říct nahlas, že nikdy za celý svůj život nepochopím tento vesmír. Nikdy nenajdu řád, kterým se celá ta show řídí. Nikdy neuvidím kód, jen můžu koukat na miliardy proměnných, které se člověku mění před očima. Už nebudu křičet že Matrix není, protože… …protože možná je. Myslím, že k tomuto bodu – pochopit, že svět bude fungovat i bez vás a že tajemství jeho fungování nikdy, NIKDY neodhalíte by měl každý z nás. Třeba se mi do konce života alespoň podaří mu lépe porozumět.

P.S. Brambory se mi trochu rozvařily.